Tématem letošního výstavního cyklu Galerijní Laboratoř je – Vnitřní a vnější exil a motiv uprchlictví, proto mají oslovení  autoři  velmi často ve své tvorbě přesah k uměleckému aktivismu, kdy jim aktuální dění ve společnosti  není lhostejné.  Otázku po smyslu tvorby a zodpovědnosti umělce či kurátora lze i dnes vnímat jako závažnou.   Vzhledem k doznívající xenofobní atmosféře v České republice jsou v galerijní kapli aktuálně představena plošná  díla : Vyhnání z ráje a Úsvit české hymny od sochaře Kurta Gebauera, který  ve své tvorbě s oblibou ironicky glosuje dění  nejen v České kotlině. Vizuální umělec Kurt Gebauer je především sochařem, ale také autorem pracujícím svobodně s nejrozmanitějšími uměleckými medii.  Mimo vizuálního umění můžeme  vnímat jeho soustavnou  zálibu  v péči o veřejný prostor, ekologii či silný přesah k problematice občanské společnosti a demokratickým hodnotám. Velkoplošná dokumentární  fotografie nazvaná Vyhnání z ráje byla stažená z internetu a je zachycením  dramatického exodu uprchlíků, Tato fotografie s uprchlíky byla prezentována v minulém roce v ostravské  non-stop galerii Lauby.  Instalaci komentoval Kurt Gebauer pro časopis Interview následujícími slovy :

„Jedná se tedy o aktuální akci, kdy jsem vybral jednu velmi dramatickou fotku s motivem uprchlíků, kterou jsem našel na internetu. Fotografii jsem nechal zvětšit na pět a půl metru a je vystavena za tou mříží.   Je k tomu můj text na téma uprchlictví. Všichni jsme původně uprchlíci, všichni jsme někdy odněkud přišli. Je důležité připomínat i okupaci Československa z roku 1968, kdy mnozí moji kamarádi také utíkali do exilu.  Uprchlíkem může být v určité situaci každý z nás.  Povinností svobodné, demokratické a relativně blahobytné společnosti je přece lidem v nouzi, na útěku před válkou pomoci.“

K charakterizování celkové atmosféry v českém kontextu je  velkoplošná fotografie Vyhnání z ráje doplněna dílem Úsvit české hymny reagujícím na fakt propojování xenofobního nacionalismu s nejvyššími politickými kruhy, kdy jde o trefnou, typicky gebauerovskou reflexi současné „mrazivé“ atmosféry ve společnosti.Na „uprchlické krizi“ se jasně ukázalo, že  ideály humanismu spočívající v prosté pomoci  člověku na útěku jsou pro českou společnost něčím nesamozřejmým, cizím či přímo nesrozumitelným. Zdá se, že tyto defekty či vady na kráse společenského organismu, mají hlubší příčny ve smyslu zafixování určitého stereotypu, norem chování z doby před rokem 1989. Pro minulou dobu byla přeci také charakteristická či přímo žádoucí určitá lhostejnost a egoismus, neschopnost vnímat skutečnost v širších souvislostech. Jakoby tedy od nepaměti bylo v Čechách všechno ztraceno, kdy skrze horizont událostí vítězně mává postavička gebauerovského trpaslíka coby nadčasová metafora malého českého člověka.  Mimo český kontext tzv. české grotesky  je možné vizuální výpověď Kurta Gebauera zařadit i do souvislostí s aktivistickým pojetím umění  populárním  především v západní Evropě a Americe ve smyslu feministického diskursu či new genre public artu. Vizuální umění tohoto typu se nesoustředí na trendy či demonstraci dokonalé a mnohdy efektní formy či techniky, ale snaží se vyvolat diskuzi,  poukázat na konkrétní problémy či jevy ve společnosti. Taková je i aktuální výstava Kurta Gebauera v galerijní kapli.

Kurátor : Matouš Karel Zavadil