Markétu Othovou a Igora Korpaczewského spojuje výrazně melancholický pohled na svět. Navzdory tomu, že Othová je fotografka a KW malíř, tvorba obou má blízko k filmovému jazyku, zejména k existencionálním, milostným, dramatickým příběhům, jaké známe z francouzské Nové vlny. Pro Othovou jsou charakteristické jakoby marginální pohledy na její okolí. Člověk jako motiv nehraje téměř žádnou úlohu, přitom je ale neustále přítomný v zobrazených každodenních osobních předmětech anebo městských scenériích. KW se ve svých malbách a malířských instalacích věnuje převážně lidské figuře. Práce jsou založeny na protikladu, ať už mezi postavou a světem, anebo mezi mužem a ženou. KW při tom čerpá z jazyka starých filmových plakátů a z klasických záběrů filmových hrdinů. Společná je blízkost k filmu i prolínání děl v obsahové rovině. Oproti tomu stojí silný estetický kontrast mezi černobílou fotografií autorky, bohatou na jazyk v šedých odstínech, a klasickou malbou s výraznými koloristickými kvalitami. Koncepce výstavy vzniká v úzké spolupráci obou umělců, kteří toto střetnutí v galerijním prostoru nevnímají jako dvě monografické ukázky, ale jako vzájemný dialog.

Kurátorem výstavy je Dušan Brozman.