Na první pohled abstraktní, na druhý často až překvapivě konkrétní. Jádro tvorby Jakuba Nepraše (*1981 Praha, ČSSR)  je vždy pevně ukotveno v problematice reality, především pak v systémech, kterých společnost využívá a kterým „dobrovolně“ podřizuje svou každodenní existenci.  Ve své zatím poslední instalaci Landscape (2012) se však Neprašova tvorba posouvá na novou rovinu. Primárně se již nejedná o zrcadlení reality a tedy ani o zachycení této reality jako formy heterotopie. Landscape je v mnoha ohledech idealizovanou formou přítomnosti, je utopickou krajinou současnosti, místem, jehož souřadnice lze jen těžko určit, ale i přesto, anebo právě proto, má smysl k ní neustále směřovat.