Klasický obraz se může zdát příliš limitovaný a statický vůči neustálé proměně přírody a okolního světa přeplněného potřebou vidět stále nové obrazy. Už nepodléháme nadšení a pocitu slasti z krásné formy a tradičního rukopisu. Malba je zproštěna zobrazovací funkce, o to těžší je hledání adekvátního výtvarného projevu. 

Prací Lenky Rochovanské prostupuje formální zkoumání – hledání malby. Paradoxně toto břemeno jí ale umožňuje uvolněný a ladný pohyb uvnitř prostoru, který je malbou ohraničený. Zkoumá a přesněji definuje jednotlivé vyjadřovací prostředky. Malíři minulosti nemuseli řešit definici malířství či jeho funkce. Když obraz splňoval jejich představu o zobrazení okolní reality, byl hotov. Lenka nemaluje ale jen jednotlivý obraz, jeho prostřednictvím se zamýšlí nad malířstvím jako takovým. Fragmenty skutečnosti se v její práci vrství. Výstava ukazuje malbu skutečnosti ve sféře nejistoty. Ne snad, že by Lenka byla nejistá malířka, ale pracuje tak, že pod každým "finálním" vystaveným obrazem je několik dalších, namalovaných jinak a dříve. Výstava ukazuje nekončící proces přemýšlení nad malbou. Jsou zde malby, které začaly vznikat na stáži v Bukurešti, a jejich změny zastavil termín vernisáže. 

Samotný název výstavy Katoblepas (Ten, který se dívá dolů) pak odkazuje na schopnost a představivost diváka "vidět dolů“ – tedy pod poslední představenou vrstvu malby. 

Kurátor výstavy: Barbora Ševčíková 

Kurátor D9: Petra Lexová