Letní kino na Pragovce: Filmový blok Ji.hlava

Pragovka si připravila na poslední letošní promítání další z tematických filmových bloků – tentotkrát se jedná o (nejen vizuálně silné) snímky z mezinárodního filmového festivlau Ji.hlava. Začínáme již ve 20:30.

Barokní žena (č. 7–11), Maďarsko, 2020, 16 min., režie: Péter Lichter. Dokumentární záběry, hollywoodská kinematografie i videohry se střetávají, překrývají a noří do sebe v dadaistické koláži, inspirované poezií maďarského básníka Mária Z. Nemese. Hypermediální podstata současnosti je zvýrazněna pomocí fragmentů osvobozených od zpřehledňujících narativních rámců.

Ďábel měl jiné plány, Velká Británie, 2020, 13 min., režie: Guli Silberstein. Úzkost zakoušenou během prvních měsíců covidové pandemie proměnil Guli Silberstein ve filmový experiment o třech aktech. Ideální výrazový prostředek k vyjádření strachu a paranoie nalezl v kolorované verzi zombie hororu Noc oživlých mrtvol, který proměnil v asociativní proud abstraktivních obrazů.

Drahá Daisy, Japonsko, 2020, 10 min., režie: Yoshiki Nishimura. Trojdimenzionální animace minimalistickým způsobem vypráví příběh lásky a zrady mezi člověkem a technologií, který funguje jako metafora děsivé infiltrace chytrých strojů do naší stále více digitalizované společnosti. Temný vizuál, ambientní ruchy a odcizený narativ budí dojem až kyberpunkové estetiky.

HUMUS, Belgie, 2020, 7 min., režie: Antonin De Bemels. Sám autor se představuje ve snímku, v němž využívá pohybů svého těla a jejich prolínáním vytváří abstraktní obrazce, které postupně prostupují celým prostorem rámu a zároveň kontrastují s pozadím bílého plátna. Celé video umocňuje výrazný zvukový podkres, který graduje společně s obrazem.

Lesk, Rakousko, 2019, 4 min., režie: Betty Blitz. Koláž záběrů fragmentů bytu, natočená na 16mm film, by se na první pohled mohla zdát všední, ale v naléhavé hustotě světla, materiálu a pohybu navozuje zvláštní emocionální rytmus, který podtrhuje také sférický zvukový podkres Davida M. Shuha, jenž se z prostoru vypařuje, ale nikdy se neztratí.

Fever Dream, Česká Republika, 2020, 4 min., režie: Marina Hendrychová. „Jen se podívej, co jsi způsobila, takhle vkročit do snu,“ zní první slova filmu, vzniklého kombinovanou technikou. Jako se kladou v našem spánku obrazy jeden přes druhý, tak se také zde překrývají a zvukem sešívají animované, statické a filmové výjevy o nemoci, stagnaci a svobodě, zvířátkách a plevelu – duševním a také o tom na zahradě.

Resonaire de Inter Solaris, Česká Republika, 2020, 14 min., režie: Kryštof Brůha. Myšlenkový experiment, navazující na Brůhovy kinetické sochy, nahlíží čas jako krajinu. Uhrančivé obrazy hornin, ponořených v mlze, představují anonymní, bezpříznakový prostor. Kamenný terén se stává tváří, do jejíchž vrásek se zapisuje čas jako metafyzická rovina hmotného bytí.

Kapky, Česká Republika, Velká Británie, 5 min., režie: Jitka Cejkova. Film nabízí pohled na živé chování neživé hmoty ve formě kapek, u nichž můžeme sledovat změnu tvaru či kolektivní chování. Tyto kapky, podobně jako roboti ve slavném díle R.U.R., jsou tvořeny chemicky syntetizovanou hmotou, jež připomíná hmotu živou. Film tak divákovi umožňuje vcítit se do pocitů vynálezce Rossuma z Čapkovy hry, který taky zkoumal “…jakýsi chrchel koloidního rosolu, který by ani pes nesežral…”