foto: Jaroslav Pulicar

Dům umění města Brna po letním odpočinku přivítá nové výstavy a to se sluší náležitě oslavit! Kromě tradiční vernisáže nás proto tentokrát čeká i koncert v parku Koliště za Domem umění. 

 

18:00–18:30 Zahájení nových výstav Jan Ambrůz a Jaroslav Pulicar za účasti kurátorů, umělců a zástupců Domu umění

19:00–20:00 Koncert kapely Lesní zvěř

 

Po delší odmlce představuje Jan Ambrůz, významný představitel současného nefigurativního sochařství a dlouholetý vedoucí ateliéru Sochařství 2 na brněnské Fakultě výtvarných umění při VUT, své nejnovější práce, realizované pro výstavní sály Domu umění. Sochařské objekty a instalace z různých materiálů (skla, železa a dřeva) a rozměrné černé kresby spojuje základní téma, vyjádřené prostřednictvím elementárního tvaru – oválu, který se v materiálových modifikacích a obměnách v jednotlivých dílech objevuje. Při práci autor často využívá a recykluje materiály svých dřívějších děl a zdůrazňuje tak dočasnost a nestálost hmotných realizací. Do souvislosti se sochařskou tvorbou bude na výstavě postavena Ambrůzova současná efemérní videotvorba s výjevy přírodních dějů, událostí a prchavých okamžiků, zaznamenávající bezprostřední pozorování okolní přírody, které autor soustavně dokumentuje. Souvisí s jeho dlouholetou aktivistickou a komunitní činností v rámci projektu Jinákrajina, založeného na kultivaci krajiny, vytváření krajinných sochařských bodů a dalších zásahů do přírody, jimž se od roku 2007 věnuje.

 

Druhá výstava je ohlédnutím za téměř čtyři desetiletí vznikajícím dílem brněnského momentního fotografa Jaroslava Pulicara. Přestože patří mezi nejvýraznější české dokumentaristy a v minulém roce obdržel cenu Osobnost české fotografie Asociace profesionálních fotografů, jeho práce je známa jen několika málo zasvěceným. Jaroslav Pulicar má jasnou metodu tvorby: dělat co ho baví, být na cestě, fotografovat černobíle, stále na film. Takový model rozvíjejí mnozí. Jeho je však osobitá mimo jiné tím, jak je v ní důsledný a nepolevuje. Nároky kladené na fotografický obraz jsou propojeny s jeho životními postoji. Hledá zanikající ostrovy autenticity. Místa, kde se lidé přirozeně druží, něco společně vytvářejí, často v odkazu na dlouhou tradici. Ne náhodou vzniká řada jeho snímků během cest, poutí, lidových slavností. Hledání takových autentických životů jej většinou vedou do míst na Moravě, Slovensku, Polsku, Ukrajině nebo Rumunsku. Hledá „jednoduché“ konstelace, kdy je alespoň na malou chvíli život obnažen na dřeň. Snaží se zachytit konflikty v nás, lidi s výrazy zvláštního usebrání, vnitřního prožitku, soustředěného nacházení se v prostoru. Bedlivě pronásleduje toto všední každodenno kolem nás a snaží se nepropásnout ten moment, kdy se z něj náhle vynoří obecná zkušenost – obraz.