Linda Retterová: Za tmy

Pohled do noci, která v nekončícím koloběhu dennodenně proměňuje a skrývá vše kolem nás.  Když se venku setmí a přirozené světlo vyprchá, přichází do popředí světlo umělé. Lustry, lampy, zářivky, svíčky i žhnoucí cigaretové oharky získají najednou na významu a vrhnou světlo na tu intimní část našich životů, kterou prožíváme po setmění, za okny svých bytů.

Právě pozorování proměnlivé hry osvětlených a potemnělých oken městských domů bylo na začátku myšlenky, která podnítila vznik děl Lindy Retterové prezentovaných v rámci výstavy nazvané „Za tmy“. Malby akrylem za pomoci papírových šablon budou moci divákům ukázat a přiblížit dva konkrétní pohledy za tmy – do tmy. Jeden z pohledů nabídne noční sídliště, kde není o množství rozsvícených i zhasnutých oken nouze. Díky koncentraci obyvatel v panelovém domě nabízí tento typ zvlášť dynamické světelné proměny, které, pokud se na moment oprostíme od příběhů odehrávajících se za sklem, mohou vytvářet působivé tvary a obrazce samy o sobě. Jako protiklad k neustále pulsujícím světlům panelového domu stojí – rozměry a množstvím obyvatel skromnější – decentně osvětlený klasický starý činžovní dům, kde se dá ale také vypozorovat mnohé, co nám přes den zůstává skryto. A pokud se zahledíme pořádně, možná zjistíme, že mezi nimi není ve výsledku až takový rozdíl, jaký bychom třeba čekali.

Prohlížení mozaiky rozsvícených oken je ale něčím víc než jen pouhým pasivním aktem nezúčastněného sledování. Pozorovatel rozsvícených oken v protějším domě, který fascinovaně sleduje dění v cizích domácnostech, se zároveň sám vystavuje stejnému pohledu druhých lidí. Tím vzniká zvláštní spojení, jehož základním prvkem je pohled z okna do okna, z vlastního soukromého prostoru do soukromí někoho jiného, vedený přirozenou lidskou zvědavostí balancující až na hranici voyeurismu.

Podívejme se do tmy!