Ludmila Smejkalová: Kvetoucí poklad

Ludmila Smejkalová vytváří obrazy velmi intuitivně a emotivně. Kromě osobních a intimních témat, se autorka snaží pracovat i s výstavním prostorem, tento model aplikuje i na výstavě Kvetoucí poklad a to ve stylu site specific malby. Ve své poslední práci vypichuje ryze ženské vizuální podněty, jako jsou exotické květiny z míst, které by chtěla navštívit, struktury textilií z časopisů, nebo kabelku kterou by chtěla vlastnit. Květiny jsou zde objekty určené k pohledu, který však pozorovateli nevrací. Můžeme vnímat napětí vzájemného dialogu s autorkou, ke které se obrací a udávají tak vzájemné komunikaci jiný směr. 

Jejich existence ji skrytě ovlivňuje, ale zároveň s nimi jedná jako s běžnými modely, zátiším nebo geometrickou abstrakcí.Směřuje je mimo svět a společnost, přitom nám ukazuje jak tyto objekty vnímáme a jak nad nimi uvažujeme. Vidíme zde jasný posun k texturám a novým barevným kombinacím, se kterými pracuje podle energie, kterou na ní přenáší. Zlatá ostrá linka a geometrie ji stabilizuje, usměrňuje a pomáhá dotvářet harmonii a tím celou konstrukci obrazu.

Opakující se motivy – objekty a struktury, ze kterých vytváří rastry svých subjektivních zkušeností, jsou zde kladeny na první místo. Vzory si spíše vybírají ji, než ona je. Využívání rastru z jednoho vzoru ve vícero barvách, následně vytváří efekt rozostřenosti a pohybu. Barevná paleta se zdá být na první pohled až příliš intenzivní.                   

Odstíny růžové, oranžové a zelené mohou začít působit jako barevný vzorník. Není ale nakonec každá květina fascinujícím vzorníkem barevných tónů a valérů? 

Více než op art a hologramy autorku inspiruje vnímání abstraktního prostoru prostřednictvím tohoto barevného rastru. Principy vektorového uvažování a vrstvení přenáší do důkladně precizované malby. 

Kvetoucí poklad je výstava, kterou autorka promlouvá sama k sobě, a přesto se jejím prostřednictvím otevírá divákovi.