Lukáš Musil – AZAJTÓKZÁRÓDNAK

Z maďarského “Kérem vigyázzanak, Az ajtók záródnak!” – “Pozor, dveře se zavírají!” 

Symbol, rituál, archetyp ve spojení s jednoduchostí čáry jsou základními pojmy, které charakterizují dílo Lukáše Musila za poslední čtyři roky. Čára je pro jeho tvorbu charakteristická již od doby, kdy se stal uznávaným tatérem. Svou jednoduchostí a prostotou mu znemožňuje propadnout zobrazení pouze pro efekt, nutí ho naopak směřovat hlouběji k samotné podstatě. Jeho dílo se ale čárou neuzavírá, v posledních letech se pro něj stává pouze odrazovým bodem, skrze který se vydává novými směry hledat počátek. Ať již samotné linie, umění, či člověka. To se mu daří hlavně skrze neustálé skládání opozic, které často vytváří až liminální situace, v nichž se člověk ocitá na prahu poznání. Ve vyhrocených okamžicích se pak vrací opět k čáře jako k nejpřesnějšímu prostředku jeho uměleckého vyjádření. 

Nejstarší vystavená díla patří k minimalistické, výrazově čisté sérii Zvířata. Musil v ní navazuje na prvopočátky umění a v jednoduchých liniích hledá hranice mezi kresbou, písmem, znakem či symbolem. Tato témata se objevují i v jeho dalších dílech a stávají se tak pro diváka vstupní bránou do umělcova přemýšlení o vlastní tvorbě.

Nejnovější série menších pláten Tváří vznikla teprve nedávno v Musilově budapešťském ateliéru. Na první pohled expresivní, pitvořící se portréty ukazují jeho cestu hledání archetypů v nás – kým a čím jsme, když si sundáme masky, které každý den nosíme? Naproti odhaleným lidským tvářím nabízí cyklus Květy, obrazy na první pohled podobné a obyčejné ve své pomíjivosti. I ony však v sobě ukrývají krásu bez lidské přetvářky.

Niterný dialog často vedoucí až k vnitřnímu konfliktu každého z nás zpracovává Musil v cyklu velkoformátových maleb Duchové. Dominující vertikály a horizontály se do obrazů vpisují v podobě kříže, který zde ztrácí svůj původní náboženský význam. Musil naopak akcentuje kříž jako symbol hledání vnitřního proudu a vyvažování protichůdných tendencí. Vzájemné napětí a střety jednotlivých výrazových prvků pak v obrazech vytváří vlastní vesmír, podobný tomu, který nás obklopuje.

Toto téma dále rozvádí v sérii kruhových obrazů In, obracejících se do nitra člověka až s nepříjemně fyzickým důrazem. Vnitřní a vnější, horizontála s vertikálou i duševní a fyzické se tak protínají a vytváří prostor, v němž se jedinec pohybuje a v jehož hranicích si vytváří své představy o okolním světě.

Základní lidská pozice se tak díky kruhu stává nejjednodušším tvarem, který odkazuje k základnímu motivu Musilovy práce – k čáře. Propojením obou světů – neuzavřené čáry a všeobjímajícího kruhu – vrcholí i dvě monumentální sochy umístěné v zahradě galerie. Musil v nich propojuje touhu po nalezení prvopočátku a symbolického významu základních lidských představ skrze archetypální zobrazení.

Alena Bartková

Kurátorka výstavy

www.musillukas.com