Marek Slavík / obrazy

Pojmem prolínání světů je myšleno propojení a sloučení všech vjemů v jeden vizuálně harmonický celek. Abstraktní podoba obrazů svou kompozicí odráží nejrůznější konstelace a odráží realitu v nehmatatelném a citlivém rozpoložení s důrazem na emotivní stránku věci, nezatíženou realitou. Důraz je zde kladen na co největší vyvážení kompozice s maximálním využitím formátu obrazu. Každá malá část obrazu by mohla plnit svébytný celek, avšak v celkovém nakomponování těchto prvků dohromady vzniká hutný ústřední motiv.

Motivy na plátnech nejsou jen vizuálním odrazem vesmírných principů. Jsou i soudobým odrazem reality, ve které žijeme. Pokud je pozorovatel dostatečně všímavý, může v každé situaci, v každé věci, spatřovat další a hlubší detaily, které spolu souvisí a zcela do sebe zapadají. Obrazy se snaží tuto mozaiku napodobit klasickým principem, kdy čím blíže se divák k obrazu přiblíží, tím více detailů a drobností zpozoruje. Prolínání světů je také náhodné pronikání jedné oblasti do druhé a jejich vzájemná reakce na tuto skutečnost. Tento vjem může na první pohled působit jako chaos, leč, pokud tuto událost pečlivě napozorujeme, můžeme se setkat s nebývalou organizovaností a určitým systémem a řádem. Záleží však vždy na nás, kolik času a úsilí jsme do tohoto pozorování ochotni vložit a jak si jej následně vyložíme.

Malby jsou vytvořeny tak, aby každý, byť i ten nejmenší detail, sehrával v kompozici nezastupitelné místo a byl provázán se svým okolím a celkem a ovlivňoval ho. Celá tato série obrazů má svůj důmyslný malířsko-technologický princip, jehož podoba se neustále vyvíjí, zejména na základě požadavků na celkové vyznění a hloubku obrazu. Obecně vzato jsou obrazy malovány akrylovými a olejovými barvami za použití výsledku dlouhodobého experimentování – vrstvení barev a lakování.

Tato obrazová série je, až na některé výjimky, čistě abstraktní a je tedy na pozorovateli a jeho představivosti, jak si obrazy vyloží, popřípadě jaké skutečnosti si do vizuálního vjemu promítne. Malby mají za cíl v první řadě působit na emoce (podobně jako hudba) bez bezprostředního zatěžování dějem. Ten se následně rozvíjí až po delší době pozorování. Děj se také rozvinout nemusí a obraz může zůstat jen v rovině pocitu, avšak je zde nutno podotknout, že každý pocit má svůj původ a je jen na divákovi, zda-li jej hodlá v sobě dohledávat.

Poslední malby z této abstraktní série jsou již kombinovány s malbou odrážející reálný svět a je zde patrná snaha o prolnutí těchto dvou světů. I tento fakt tak tedy koresponduje s názvem celé výstavy “Prolínání světů”.

Marek Slavík (1982) studoval na pražské akademii výtvarných umění v ateliéru klasické malby prof. Zdeňka Berana