grafický design: Michal Tůma, Pavel Kuja

Jak se člověk stane obětí manipulace? Jinakostí? Nevinností? Existují vůbec konkrétní příčiny? Výstava Marie Hantákové se v obecné rovině zabývá tématem mocenských vztahů, specificky manipulací, kterou nahlíží prizmatem tzv. ideální/správné oběti.

  

Navazující otázkou, kterou autorka prozkoumává, je přístup k oběti podle určité stereotypní představy. Ta zahrnuje lidskou potřebu pomáhat projevující se na mnoha úrovních – jednou z nich, často podvědomou, je jakási “správná představa”, jak má oběť vypadat. Bytost, která se nedobrovolně dostane do nepříznivé situace, může být v případě vybočení z takové představy diskvalifikována z formy pomoci: žena, která si prý oblékla příliš krátkou sukni; muž, který je snad dostatečně silný na to, aby se ubránil; pes, který je místo vděčnosti příliš agresivní.

  

V samotné instalaci vychází autorka z vlastní představy potenciálně bezpečného prostoru. Vytváří jej z textilií, které navozují atmosféru příjemného útočiště. Množství látek můžeme chápat jako hyperbolu útulného pelíšku, ale i jako varovný signál před nadměrnou ochotou pomoci: „Vezmu si tě domů, zabalím tě do deky a až ti bude dobře, budeš moct jít. Opustit mě. Nechci nad tebou mít moc, nechci mít moc nad ničím, proto tě opouštím. Protože chceš dělat něco jiného než já?”

  

Molitanové tlumiče hluku odkazují mj. k nahrávacímu studiu, místu vzniku písní jako je ta, kterou autorka zhudebňuje těžce vyslovitelné emoce. Pro výstavu zkomponovaná hudba je součástí instalace a je možné si ji plnohodnotně poslechnout prostřednictvím QR kódu. Jednokanálové video, vytvořené taktéž přímo pro tuto výstavu, představuje autorčin zážitek z konkrétního místa. Rámován je tentokrát skutečným příběhem nalezeného týraného psa.