Markéta Chymová před pár měsíci úspěšně ukončila studium v ateliéru malby Fakulty umění Ostravské univerzity. Ve svých obrazech se už od středoškolských studií věnuje malbě krajiny, kterou vnímá především jako prostředek pro vyjádření vlastní, privátní historie pojaté jako osobitý mix vzpomínek a vizuálních reflexí. Důraz na osobní rozměr v kombinaci se šťastně volenou balancí mezi (ne)určitostí zvolených motivů a měkkou amorfností barevných ploch je podle mého názoru hlavním důvodem pro to, že jejím obrazům dominuje nepodbízivá tendence k soustředěnému ztišení. Maluje sice „jen“ krajiny. Za zdánlivou nezobecněnou banalitou malířských námětů – zaprášených skleníků, spletených ok drátěných pletiv a repeticí planěk dřevěných plotů – z nichž autorka postupně odstranila vše nepodstatné, prosvítají nejen úvahy o výstavbě obrazového prostoru, o „tady a tam“ a „vně a uvnitř“, ale i uvědomělý myšlenkový pohyb mezi jistotou zkušenosti a v čase narůstající mlhavostí vzpomínky.

 

Kurátor: Martin Mikolášek