Výstava Martin John, Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl proběhla v roce 1988 v Malé výstavní síni OKS v Liberci. Výstavy neoficiálních umělců v regionálních kulturních střediscích byly jednou z možných forem necenzurované prezentace. Jejich existence závisela zcela na individuálních aktivitách jedinců – kurátorů a galeristů – kteří v té době oněch pár galerií vedli. O rok dříve všichni společně vystavovali díky iniciativě Jaroslava Krbůška v Kulturním středisku v Opatově. Obě události byly dle vzpomínek Jiří Kovandy a Vladimíra Skrepla intenzívní, jak mimo jiné dokládají i vystavené fotografie Hany Hamplové z opatovské vernisáže. K výstavě v Liberci byl vydán katalog, autory textu byli Jana a Jiří Ševčíkovi.

Důvody pro vznik této výstavy jsou prosté, nejedná se o žádnou velkou kurátorskou spekulaci. Obrazový dokumentační materiál z této výstavy ve mě vyvolal jakousi zvědavost a potřebu „vidět“ výstavu na vlastní oči. V procesu vzniku však odpadly některé pietní pocity a rozhodli jsme se společně s ostatními tuto událost připomenout nerigorózní rekonstrukcí. Domnívám se, že alespoň jedna rovina výstavy – její forma – má potenciál existovat sama o sobě i v dnešní době. Samozřejmě většina motivací, obsahů a významů se posunula a tak by výsledná prezentace měla být jakýmsi pnutím mezi aktuální formou a historickou podstatou. Napětí může vyvolávat i fakt, že nově vznikající galerie SVIT, zaměřená na současné české a mezinárodní umění a kurátorské přístupy, zahajuje svou existenci komunikací s minulostí. To není náhoda. Důležitou součástí tohoto „experimentu“ je připomenutí díla a osobnosti předčasně zesnulého umělce Martina Johna, který byl v té době součástí oné progresivní generace a jehož tvorba je již dnes téměř zapomenuta. Od jeho poslední výstavní prezentace uplynulo dvacet let. Přitom jsou osmdesátá léta stále ještě v dohledu. Důraz ve výstavě nebude kladen ani na minulost, ani na retro formu, ani na dokumentární celistvost, ale někam mimo, kde by se tyto přímky mohly eventuálně protnout.

Edith Jeřábková