Kdo ví, co bude
Jak to bude
Jak bude
Není práce
Je jen taková
Ke které se musí nutit
Není žádná pěkná práce
O které by šlo snít
A když už po mně
Nikdo nebude nic chtít
Budu pořád kreslit
Martin Zet 17. 12. 2013 / Kladno

Všechna vystavená díla a objekty Martina Zeta se vztahují ke kreslení a všechna souvisejí s prací. Jak akt kreslení tak práce jsou nutnosti, které zdá se trvají odnepaměti, jsou v pohybu, nutí kreslířovu ruku, poutají pohled, paži, zrak, mysl. Zároveň zachovávají pocit rovnováhy, paměť, trvání, vědomí času, prostoru, počátku a smrti. Kresba je spojnicí mezi pozorovatelem a něčím co pozoruje, kresba je svátečným zacházením se světem okolo i tím uvnitř. Výstava je rozčleněna na několik kapitol, navzájem spojených neviditelnými čarami a představami: soubor fotografií z rodinného alba, portréty rukou, kresby vzniklé během dlouhého půstu, kresby namalované mořem, samovzniklé kresby vlhkem na stěně ateliéru jako Veroničina rouška, kresby převedené z linie do hmotného tvaru a znovu odhmotnělé stínem a světlem a kresba paprskem na stěnu sklepního prostoru. Výstava Svátek práce Zeta představuje z nečekané perspektivy jako mimokonceptuálního, rukodělně a tělesně uvažujícího umělce. Jako autora v jehož prstech je čára v jakékoliv podobě skalpelem směřujícím k singularitě a kresba vymezením se vůči bezvýznamovosti. K výstavě je připraven katalog.

Kurátor výstavy: Miloš Vojtěchovský