Devátého devátý v devět večer jste zváni na performativní čtení Matyáše Chocholy. Vedle ukázek z připravované knihy obsáhne pneumatiky, tělovou projekci, orchideje, grilování, keramiku… Důsledně intermediální praxe jednoho z nejpozoruhodnějších mladých výtvarných umělců Matyáše Chocholy (1986) se opírá o strategický eklektismus jako účinný prostředek emancipace od zatvrdlých významových souručenství a symbolických struktur. Pro pohansko-magickou tématiku svých prací byl jednu dobu nazýván novodobým šamanem. Dokud se tomu nahlas nevzepřel a svou tryskající, těkavou energii nepřesměroval k hybridní estetice, v níž sláma čouhá z šuplíků empírové komody v loftu šťastně sjetého šéfa největší tibetské internetové sex seznamky. Českobudějovická performance je prvním pokusem o veřejné uchopení vlastní literární tvorby, v níž slovo obstupuje scénicko-galerijní instalace a soubor bezprostředních i inscenovaných aktů. Matyáš Chochola vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Ještě jako její student před třemi lety získal Cenu Václava Chada na VI. Zlínském salonu mladých. Součástí ocenění bylo mimo jiné uspořádání samostatné výstavy v Krajské galerii výtvarných umění ve Zlíně na počátku letošního roku. Těžištěm jeho tvorby jsou sochařské objekty v různých materiálových kombinacích. Archaické technologie se v nich potkává s těmi nejsoučasnějšími. Představa o jejich vzájemné neslučitelnosti odpadá, podobně jako v případě Chocholových performancí, které se odehrávají v synteticko-organických prostředích jeho instalací. Na poslední výstavě s berlínskou umělkyní Kirstine Roepstorff v pražské galerii SVIT představil soubor komfortních komorních plastik z litého skla, mramoru a betonu, v nichž se zrcadlila věkovitá výtvarná symbolika, zároveň ovšem vyznívající jako neotřepanější postinternetová klišé. Právě toto je náleží k Chocholově pohybu na hraně, kdy nelze zcela dobře odlišit souhlas od kriticismu a kdy každý pokus o pevnější uchopení vede k jedné z mnoha možných dezinterpretací. /Jiří Ptáček/