Výstava Ondřeje Basjuka a Františka Nováka, je nejen výstavou bývalých spolužáků, ale jejím hlavním a nosným spojovacím článkem, je příchylnost k papíru a kresbě.
Kresba jako nejpřirozenější technika pro umělce, která v poslední době začíná opět získávat svou důležitost na úrovni současného umění a scény. Kdysi doplněk k obrazu, v současnosti opět získává své místo v galeriích a přináší nové pohledy na umělecký provoz.
Přestože jsou vyjadřovací způsoby obou autorů odlišné, jsou nepatrné spojovací prvky znatelné pro pozorného diváka. Prokreslení se do figury dodává kresbám osobitý ráz a směle se pokouší divákovi přenést charakterové vlastnosti zobrazovaných osob. V situaci výstavy, kdy jsou některé figury vyřezány a vystřiženy oba autoři směle navazují na Novákovu betlémářskou rodinnou tradici, kterou udržuje již třetí generaci.

Výstava se stává jakýmsi setkáním zobrazovaných figur. Ty spolu vzájemně komunikují zaznamenaným čtvrtým rozměrem, instalací i samotnou vizuální formou. Novákovi rozměrné kresby, někdy i nadživotních figur mužů bez domova, se stávají zvětšeninou drobných kreseb Basjukových. Netradiční instalace kreseb Novákových figur, které se jakoby snaží oživnout a místo, aby zůstali na zdi, plynule přecházejí do prostoru. V galerii AVU se tak schyluje k meetingu, setkání velkých a malých "lidí".