Mikuláš Dušek – Shadows Have Issues Too

Mikuláš Dušek (*2003) je začínající český malíř, který je žákem pražské Akademie výtvarných umění, kde studuje v ateliéru Malba III, který vedou Josef Bolf a Jakub Hošek. K výtvarnému umění inklinoval již od svého dětství, měl jasnou vizi stát se umělcem. Umění ho silně naplňovalo, nikdy ho nenapadlo, že by dělal něco jiného. Následně Duškovy kroky vedly na střední uměleckou školu (Hollarku), kde začal rozvíjet svůj talent a kde si již vyzkoušel, jaké to je vystavovat. Při studiu uspořádal svou první samostatnou výstavu Šot pa poukwé č. 42, kterou originálně umístil do opuštěné “boudy”.

Tvorba Mikuláše Duška prochází neustálým vývojem, avšak obecně řečeno můžeme Mikuláše považovat za představitele abstraktní melancholické vzpomínkové malby, která je téměř vždy doplněna o lidskou figuru či alespoň její fragment. Nejedná se však o figuru v reálném slova smyslu, ale o její abstrahující podobu. Jeho obrazy jsou plné pomyslných torz či siluet, které se organicky propojují a souzní s výslednou malbou. Duškovy malby vycházejí z jeho vlastního nitra, díky čemuž působí snovým a melancholickým dojmem a nabírají na silně osobním charakteru. To vše je umocněno i originální barevnou kombinací, která zvýrazňuje tíseň a melancholii. Pro Mikuláše je typická temnější a tlumená barevnost, nejčastěji volí různé odstíny zelené a modré barvy, které v malé míře doplňuje o protichůdné odstíny například fialové barvy.

Pozoruhodný je i samotný Duškův tvůrčí proces a přístup k malbě. U Mikuláše nacházíme tzv. efekt náhody, jelikož umělec během malby plátno otáčí a pracuje na něm ze všech jeho stran. Díky tomu výsledné dílo nabývá na hloubce a dynamice. Divák tak získává průhled do všech jeho vrstev, které jsou vzájemně propojeny a tvoří jeden organický celek. Dušek díky tomuto přístupu na svých obrazech dekonstruuje prostor, který má ve výsledku až 3D efekt. Současně malíř pracuje s přirozenou vývojovou změnou, při které transformuje své vzpomínky do svého malířského jazyka.

Mikuláš čerpá inspiraci ze svých vzpomínek a zážitků. I když se v jeho dílech objevují výjevy ze života, které rozpozná jen autor, není pro Mikuláše podstatné téma, ale technika malby a výsledný psychologický účinek na diváka. Mnohovrstevnatá malba Mikuláše Duška divákovi postupně odkrývá dílčí zákoutí, jež nemají jednotlivý prostorový plán a díky tomu se malba stává ještě více tajemnější a melancholickou. Z dálky působí díla silně abstraktně, ale když přistoupíme blíže a podíváme se pozorněji, z plátna začnou vystupovat fragmenty evokující lidskou přítomnost, které každý vnímá zcela jinak.

Výstava odkazuje na metamorfózu, která krásné vystihuje celkové vyznění maleb a zejména se dá aplikovat na Duškův malířský přístup, který je svým způsobem jistou metamorfózou umělcových zážitků a vzpomínek. Vystavené malby spojuje nejen jednotná barevná škála, ale zejména jejich původ. Všechny malby vychází z jednoho silného emočního zážitku autora. Dušek na těchto plátnech pracuje právě s tímto zážitkem, respektive se vzpomínkami na něj. Tyto práce tak můžeme považovat za pomyslný deník vzpomínek, který dokáže rozluštit jen sám autor a částečně i jeho nejbližší. Dále je výstava doplněna o kresby uhlem na plátně, které díky své jemnosti ještě více upozorňují na intimní až deníkový charakter a pomyslnou křehkost vystavených děl.

kurátorka: Andrea Otevřelová