Milan Dobeš patří mezi mimořádně talentované vizionářské osobnosti s výjimečnou schopností umělecky interpretovat světlo, pohyb a zvuk.

  

Počátky jeho tvorby jsou spojeny se záznamem městské krajiny, především bratislavských ulic a trhů, středozemských přístavů a přímořské krajiny Azurového pobřeží. Rychlému záznamu viděné kompozice nejvíce vyhovovala kresba tuší a impresionistická malba, kdy plochu plátna pokrývá množství drobných tahů. Důležitou roli zde hraje světelný proud, který obrazům propůjčuje jedinečnou atmosféru a halí krajinný výjev do modrého oparu. 

  

Světlo se stalo důležitým tématem dalšího výzkumu. Autor pracoval s umělými pryskyřicemi, ze kterých vznikaly vitráže, jejichž barevné geometrizované motivy byly předurčeny k souhře s pronikajícím světelným paprskem. V roce 1961 napsal Milan Dobeš svůj první manifest O světle a pohybu. Souběžně pracoval na bezpředmětných černobílých strukturálních malbách, op artových záznamech a kolážích.

  

Milan Dobeš hledal možnosti, jak světelný paprsek dynamizovat. Směroval a promítal ho na zrcadlové plochy reliéfů, světelná ohniska díky zrcadlení v konvexních a konkávních čočkách měla možnost měnit tvar, polohu a intenzitu, doprovázet procházejícího návštěvníka. Objekty a reliéfy získaly svoji specifickou, silně minimalizovanou a industrializovanou vizuální úpravu. Některé z nich byly rytmicky rozpohybovány a projektovaly světelné kužely do okolního prostoru (např. Pulsující rytmus, Majáky).

  

V roce 1971 absolvoval Milan Dobeš koncertní turné s American Wind Symphony Orchestra ve Spojených státech amerických. Během vystoupení citlivě propojil zvuk, světlo a pohyb na scéně, stál tak u zrodu multidisciplinární show. Spojení hudby a vizuálního umění představovalo v té době originální, odvážný a novátorský počin. V roce 1988 napsal Milan Dobeš druhý umělecký manifest s názvem Dynamický konstruktivismus.

  

Pohyb se stal základním tématem mnoha sérií grafických prací a koláží. Vedle nich realizoval monumentální sochařské objekty do veřejného prostoru i drobnější interiérové plastiky.

  

Práce Milana Dobeše jsou zastoupeny v mnoha veřejných i soukromých institucích a sbírkách. K nejznámějším výstavním projektům patří např. výstava Documenta 4 (1972, Kassel, Německo), Konstruktive Tendenzen (1968, Norimberg, Německo), Bienal de Sao Paulo (1969, Brazílie, Ars), 69 (1969, Helsinky, Finsko), Expo 1970 (Ósaka, Japonsko), Expo 1992 (Sevilla, Španělsko).

  

Výstava v Galerii Závodný je pořádána k významnému životnímu jubileu Hanse-Petera Rieseho, německého novináře, kunsthistorika a kritika, kterého pojí s Milanem Dobešem profesní zájem i dlouholeté přátelství. V instalaci jsou zastoupeny také současné práce M. Dobeše, které ještě nebyly veřejně prezentovány.

  

Jméno Milana Dobeše nese i soukromé muzeum v Ostravě Vítkovicích, které se specializuje na konstruktivistické umění a geometrickou abstrakci.