Obrazy Milana Housera mají obvykle mnoho vrstev – podobně jako jeho tvorba, která obsahuje několik rovin, jež otevírají možnosti čtení z různých pohledů. Jedna z nich spočívá v tematizaci fenoménu barvy samé, pigmentu, monochromního povrchu malby. Lze v ní sledovat kontinuitu moderního umění od ruského suprematismu po americkou malbu barevných polí – od klasického Malevičova konceptu bílého čtverce na bílém pozadí po černé malby Ada Reinhardta a v současnosti od Morreletových bílých pláten s neony až po černá sádrová pole Allana McColluma (Surrogate Paintings). Této linii vévodí Rothkova temná mystická plátna v Houstonu (Mark Rothko Chapel) a unikátní patentovaný ultramarín IKB Yvesa Kleina, synchronně vzato pak rezonuje s celým proudem minimalismu, monochromu a geometrické abstrakce – s prací Blinkyho Palerma, Güntera Umberga, Petera Halleye, s tvarovanými plátny a objekty Franka Stelly či s „vystupováním barvy do prostoru“ v lakovaných deskách Imiho Knoebela nebo v jednobarevných velkých plochách Ettora Spallettiho provedených přímo na stěnách. Houserův zájem o barvu však upomíná rovněž na uplatňování čistého pigmentu, jak je známe z tvorby Anishe Kapoora nebo Jasona Martina. Ani tiché padání červeného pigmentu podél stěn v projektu Ann Hamiltonové pro americkou expozici na 48. benátském bienále (Myein, 1999) není bez souvislosti s přístupem Milana Housera.

Pro svou první individuální prezentaci v Brně autor nezvolil tradiční retrospektivní pohled, ale rozhodl se vyrovnat se a komunikovat přímo s prostorem Domu umění, který nabízí jedny z nejpůsobivějších výstavních sálů ve střední Evropě. Od počátku pracoval s jasně formulovaným konceptem založeným na transpozici výstavního prostoru do jediné čisté bílé kostky, čehož dosáhl propojením tří hlavních hal silnou světelnou modelací a oddělením dvou menších prostor, v nichž vytvořil jakési laboratorní prostředí s nasycenou atmosférou expanzivních barevných polí. Vznikl tak DÓM plný barvy a světla – jedinečný „COLOR HOUSE-R“.

Ústřední prací Houserovy výstavy je velkorysá site specific instalace s názvem Barvometrie – mohutný blok červených vertikálních „nití“ vedoucích od světlíku po podlahu, pravidelný rastr tenkých barevných stalaktitů, vyrostlých díky přirozenému stékání barviva a laku s nezvyklým využitím momentu gravitace jako výtvarného prostředku. K zhmotnění ústřední části instalace bylo třeba najít a pronajmout technickou halu, kde by za pomoci pohyblivé plošiny bylo možno z desetimetrové výšky realizovat časově náročný proces pomalého nalévání barvy a postupného přibývání „krápníků“. Po třech měsících tak konečně vznikl mohutný osm metrů vysoký vodopád barvy pro centrální část expozice, komprimovaný do jasného řádu – pravidelného rytmu více než 1 800 „barvostalaktitů“. Jedná se o metaforické měření prostoru pomocí barvy, totální obsazení prostoru malbou. Zároveň je to však i měření naší kulturní citlivosti: Co je ještě malba? Je možné ji redukovat na základní gesto? Existuje malba bez spojitosti s plochou?

Tento „dialog malířství s architekturou“ přináší nejen silné gesto osvobozené malby, vykročení do prostoru, ale současně potvrzuje i Houserův dlouhodobý výzkum materiálnosti malby a provádění analýz fyzických a chemických sil a procesů (měření prostoru pomocí barvy; rozhraní plocha – prostor; organická tekutost malířské hmoty a geometrický řád bloku apod.).

Nosné instalaci Barvometrie, ušité na míru výstavnímu prostoru v prvním patře Domu umění, po stranách sekundují monochromní plochy – „oči“ kruhových formátů, reflexivní pole a benátské zrcadlo s dekorací jeskynních maleb. V bočních malých sálech jsou prezentovány jiné hraniční polohy malby – s koncentrací na krápníkovité přetékání přes okraj obrazu, mnohakilogramové hmotné malby a obrazové plochy s vysokým leskem, které opět zrcadlí vlastní výstavní prostor.

b.skid

Milan Houser (*1971, Vyškov), absolvoval AVU v Praze (1993–2000), žije a tvoří v Brně; 2000 – Cena rektora AVU v Praze; 2000 – stipendium Nadace Jany a Milana Jelínkových; 2005 – stipendium Pollock-Krasner Foundation; rezidenční pobyty: 1998 – Kagoshima (JP); 2010 – Banská stanica, Banská Štiavnica (SK); 2007 – CEAAC Strasbourg (F). Od roku 2008 – pedagog na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (od roku 2011 – děkan fakulty). Od roku 2003 – účast na výstavách doma i v zahraničí; více nawww.milanhouser.com.