Emilio Vedova – Alexandra Dvořáková & Heidi Bayer-Wech

Galerie Vernon uvádí výstavu dvou umělkyň, které se setkaly v roce 1968 a toto střetnutí se stalo významným milníkem nejen jejich umělecké tvorby. V roce 1968 se Heidi Bayer a Alexandra Dvořáková zúčastnily kurzu vedeného benátským malířem Emiliem Vedovou, který je uvedl do světa abstraktních linií a geometrických tvarů. Výstava bude doprovázena díly samotného Emilia Vedovy.

Jedním ze záměrů výstavy je poukázat na výjimečnost vztahu učitele a žáka, který stejně jak umí být intenzivní, může být i velmi křehký a spletitý. Kurátorka a ředitelka Galerie Vernon Monika Burian Jourdan uvedla: „Tato výstava byla v plánu po mnoho let. Alexandra Dvořáková byla mou první učitelkou kreslení. A přestože to bylo ještě v poměrně raném věku, její hodiny byly prvním impulzem, díky němuž jsem se o umění začala zajímat a poznala jeho úžasný svět zblízka.“

Emilio Vedova (1919 − 2006) byl italský abstraktní malíř považovaný za jednoho z nejvýznamnějších, kteří se na italské umělecké scéně objevili. Vedova hrál klíčovou roli v poválečném uměleckém hnutí v Itálii, které se otevíralo evropské avantgardě. V průběhu svého života učil na mnoha amerických univerzitách, Sommerakademie v Salcburku či akademii v Benátkách.

Heidi Bayer-Wech a Alexandra Dvořáková se seznámily na Mezinárodní letní akademii výtvarného umění v Salcburku v červenci 1968, kde se účastnily kurzu s názvem „Malířství dneška“ pod vedením benátského umělce Emilia Vedovy. Společně prožily jedinečnou tvůrčí atmosféru, seznámily se s novými technikami a materiály a hledaly nové souvislosti a vztahy ve světě linek, tvarů a barev. Emilio Vedova ovlivnil obě na celý život.

Heidi Bayer-Wech nejprve vyučovala na různých školách v Mnichově, ale nakonec se rozhodla věnovat se výhradně vlastní tvorbě. Vedovu považuje za velmi důležitou osobu svého uměleckého vývoje: „Jeho slova mi dodaly mnoho odvahy a dodnes jsou pro mne velkou motivací. Rozsáhlou korespondenci, mnoho osobních komentářů vepsaných do katalogů či na plakáty opatruji jako poklad. Navštívila jsem mnoho jeho výstav a čas od času si s radostí zavzpomínám na něj i na jeho intenzivní a živé hodiny.

Pro Alexandru Dvořákovou měla účast na kurzu význam nejen z hlediska její umělecké tvorby, ale také proto, že se během léta, které strávila v Salcburku, odehrála dramatická událost československých dějin, a to srpnová okupace. Stála náhle před dilematem, zda zůstat v zahraničí anebo se vrátit. Padlo rozhodnutí a po roce se vrátila do ČSR a následujících 40 let zasvětila podobné roli jako samotný Vedova – stala se učitelkou výtvarného oboru na ZUŠ.

Obě přítelkyně zůstaly v písemném kontaktu a znovu se setkaly v roce 1988, kdy navštívily kurz Emilia Vedovy a po dvaceti letech tak opět společně zažily jedinečnou atmosféru jeho lekcí.

Výstava v Galerii Vernon je ojedinělou příležitostí, kdy se všichni tři zúčastnění znovu setkávají a to způsobem, který je jim nejbližší – prostřednictvím umění.

Podporu výstavě vyslovil za nadaci Fondazione Vedova se sídlem v Benátkách její ředitel Fabrizio Gazzarri , který speciálně poděkoval oběma umělkyním a Galerii Vernon za laskavé šíření jména Emilia Vedovy a jeho díla za hranicemi Itálie. Výstava se těší také podpoře Italského kulturního institutu v Praze v čele s Giovannim Sciolou.