Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích má ve svých sbírkách hodně obrazů, kreseb a grafických listů Kamila Lhotáka, které byly několikrát vystavovány, a to zvláště v poslední době na třech výstavách. Tou první byla výstava Sic Itur Ad Astra v Museu Kampa v roce 2015, další následovala v Litoměřicích pod názvem KL 38–65, pořádaná na přelomu let 2016 až 2017 a poslední velkorysou přehlídkou byla výstava díla Kamila Lhotáka s názvem Retrospektiva v první polovině roku 2018 v Obecním domě v Praze.

V rámci cyklu Minigalerií jsme z děl Kamila Lhotáka nevybrali to, co okouzluje všechny muže bez rozdílu věku, tedy stroje a automobily, motocykly a letadla, prostředí letišť, prázdné plochy se signálními praporky, plující balony či daleké horizonty. Nezařadili jsme do tohoto výběru ani slavný obraz Civilisace, jehož plocha je poseta desítkami drobných předmětů, částí strojů a strojků i drobnými značkami a symboly.

Soustředili jsme se na Lhotákovy portréty ze sbírek naší galerie. A že je z čeho vybírat dokazuje nejen obraz Portrét Františka Tichého či Manka, dcera velkoměsta, ale i tři grafické listy Dívka, Má žena, Manka.

Mimo portréty – snad jako vzkříšení – můžete vnímat jedinou zápůjčku na této výstavě, kterou je obraz s názvem Krajina Českého středohoří/České středohoří z roku 1955, vždyť odtud, z Českého středohoří, pocházíme. A zánik? Pro stroje i lidi vždy stejný. Hřbitov. Ve Lhotákově případě obraz Hřbitov automobilů z roku 1943. A tím tato minipřehlídka končí.