THIS IS NOT ABOUT SUGAR
Mona Vatamanu & Florin Tudor

Jedním z hlavních témat obsažených v dlouhodobé výstavní koncepci Domu umění Ústí nad Labem je soustředěné ohledávání specifických aspektů, které naši existenci, ukotvenou ve středoevropském prostoru, obohacují o vnímání historicky a společensky příbuzných, a přesto v individuálních zákrutech specifických, prožitků regionálních sousedů a generačních souputníků. Je přitom zřejmé, že v aktuálních zjitřených politických souvislostech, které do jisté míry reprezentují eskalující hluboký sociální konflikt, posiluje touha po studiu paralelních proudů či tendencí určujících současnou situaci v okolních státech a nalézání společných, často bolestných zkušeností prosakujících z minulosti. Téměř třicet let po zásadních politických změnách, které ukončily dlouhou totalitní periodu s devastujícím dopadem na charakter střední a jihovýchodní Evropy, se opět s největší naléhavostí vyjevuje potřeba navrátit se ke studiu tohoto tragického období dějin, neboť je zřejmé, že jeho důsledky zcela zásadně spoluurčují charakter našeho současného životního prostoru.

Rumunská autorská dvojice Mona Vatamanu & Florin Tudor se problematikou individuální i kolektivní paměti dlouhodobě zabývá a v různých tematických zaměřeních i v odlišných formách ji akcentuje jako klíčový akcelerátor svých komplexních uměleckých realizací. Za východiska zájmu těchto autorů přitom lze chápat tři vzájemně se ovlivňující komplexní okruhy otázek: reinterpretaci určujících filozofických proudů, spojených se základy levicového myšlení – tedy především s odkazem Karla Marxe, apropriaci a důslednou kritiku společenských procesů spojených s totalitním obdobím, ale rovněž s navazující posttotalitní periodou 90. let minulého století a v neposlední řadě analýzu dramatických a často protichůdných politických, ekonomických a kulturních procesů, které zásadně predestinují aktuální societu. Všechny tyto linie uvažování přitom v práci umělecké dvojice Mona Vatamanu & Florin Tudor direktivně, či naopak skrytě vyrůstají ze specifického zázemí nedávných dějin Rumunska i jeho žhavé přítomnosti, přičemž nezřídka toto lokální prostředí konfrontují se širšími globálními souvislostmi. Autoři tak přirozeně migrují různými revolučními hnutími a geopolitickými topografiemi i historickými kontexty směrem k umanutému a do jisté míry utopickému hledání sociální solidarity a spravedlivějšího světa.

Výstava Mony Vatamanu & Florina Tudora v Domě umění Ústí nad Labem připomíná křehkost a zranitelnost sociální existence a zároveň vyzývá k posílení politické a komunitní zodpovědnosti. Upozorňuje na fakt, že – v návaznosti na iniciační myšlenku Ludviga Witgensteina – „o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“. Ticho však v žádném případě nemusí a nesmí být prostředkem zapomnění či ignorace. Naopak právě v jeho soustředění se již zdánlivě detailně poznané věci či události vyjevují jinak, odlišně a v nových souvislostech, aby se znovu staly součástí aktuálního diskurzu našich životů.

Autorská dvojice Mona Vatamanu & Florin Tudor společně působí již od roku 2000, přičemž v roce 2008 prezentovala svoje dílo Dostaveníčko s historií na prestižním Berlínském bienále, a v posledních letech se formou samostatných výstav představila například v Neue Galerie v Innsbrucku, Kunsthalle Lisabonu, Frankfurter Kunstverein nebo Secession Vienna.