Monika Hniková – Unetanneh Tokef
Monika Hniková ve svých pracích propojuje poetičnost přírodního prostředí s technicistní realitou spalovacích motorů. Maluje vyjetým olejem obrazy ze své povahy proměnné a vytváří objekty reflektující mechanismus stroje. Procesuální malbu tvarů asociujících oblaka v instalacích kombinuje se sádrovými reliéfy, záznamovými matricemi fyzikálně-chemických dějů. Skvrna z vyjetého oleje, kde pigmentem je uhel, svobodně putuje po plátně či prostupuje sádrovou hmotou, překvapuje škálou barevných nuancí.
Právě atmosféra místa daná světlem, historií stavby, i prostředím jej obklopujícím je výchozí esence, kterou Monika Hniková výtvarně akcentuje v libeňské synagoze. Využívá možnost instalovat obrazové formy v různých výškových patrech architektury, zvýraznit téma záznamu a proměnlivosti plynutí času, příležitosti pohledu z jiné perspektivy. Instalaci pojímá jako organickou součást synagogy, tvořící s architekturou jeden celek. Vytváří prostor pro metaforické vyjádření vzájemnosti lidského života a přírodních procesů: člověk „jako stín, který pomíjí, jako mrak, který se rozplyne“, „jako tráva, která vadne, jako květ, který se rozpadá“ (z modlitby Unetanneh Tokef). Zdánlivě přesné obrysy výsledné instalace v sobě ve skutečnosti nesou i jiná řešení, dlouhá zvažování odlišných možností. Jsou dočasným tvarem, jež vykrystalizoval ze setkání procesů různého druhu. Přemýšlení o tvůrčím vstupu do forem přesně definovaných původním účelem, o interakci víry a přímého prožitku, o každodennosti, odevzdanosti bytí. „Mezi hlínou a mraky“ (MH).
Monika Hniková (*1992) prošla během studia na pražské Akademii výtvarných umění (2016–2022) ateliérem sochařským i malířským a její diplomová práce svědčí o samozřejmé syntéze obou médií. Připravila již několik samostatných výstav, kdy specifikum malby vyjetým olejem vždy invenčně proměnila; ilustrativním příkladem je environmentální projekt Urban Harvest uskutečněný v roce 2022 v Novém Dillí, kde pohyblivé obrazy-objekty odkazovaly k tématu pěstování zeleniny na břehu silně znečištěné řeky Yamuny, nebo výstava Dyáda realizovaná ve studiu Prám v roce 2024, kdy jednu ze stěn tvořila obrazová mozaika abstraktních krajin. Její instalace vždy charakterizuje citlivost vůči architektonickému či sociálnímu rozměru prostoru.
kurátorka: Iva Mladičová
