Monika Immrová (nar. 1970) je absolventkou sochařského ateliéru prof. Jindřicha Zeithammla na Akademii výtvarných umění v Praze (1995 – 2001). Autorka se věnuje volné soše a grafice. Používá jednoduché formy, aby se prostřednictvím takto redukovaného tvarosloví přiblížila základním principům plastičnosti a kresebnosti. Ve své tvorbě sleduje zákonitosti předmětných stavů, čili proces zvěcnění v jeho podstatě. Protože tato podstata je odhalována v dynamickém, procesuálním základu každého předmětného stavu, žádný z jejích objektů se tvarově nekryje se základní statickou euklidovskou geometrií (čistými geometrickými tvary), nýbrž ji vždy, v nějakém směru polemicky přesahuje. Objekty jsou složitou situací hmoty. V přírodě by se dalo hovořit o fázi zastaveného procesu v utváření přírodniny. U Moniky Immrové je to rekonstruovaný přístup těchto fází v utváření objektu, s kterým zachází sochařsky. Podstatným motivem autorčiných soch je vytyčení průběžných os. Kolem nich předmět roste. Růst je významově spojen s projevy života. Také hmota, neustále v procesu proměny, je vnímána jako živá matérie, pouze jinak zakotvená v čase. Chyby, nepřesnosti a zásahy do osové symetrie objektu, byť drobné, ho oživují, činí ho blízkým naší zkušenosti, zkušenosti našeho času. Proto můžeme tuto časovou rovinu vnímat také v soše. Jádro a obal objektu zaznamenávají dvojí růst, zevnitř ven a nahoru/do stran. Nepravidelnosti a odchylky od tohoto základního prolamování prostoru jsou pro autorku velkou výzvou a vstupem do tajemství prostoru a komunikace s ním. V grafice jsou to potom tytéž vztahy převedené do plochy. Redukce prostorových vztahů na geometrickou zkratku předmětu a jeho pohybu. V prostoru kostela sv. Vavřince v Klatovech se autorka představí vybraným souborem soch a grafik z poslední doby.
Kurátor výstavy: Petr Vaňous.