(NE) MÍSTNĚ / PRÁZDNÉ

Pro tyto dva autory je hlavním výchozím bodem sochařský přístup. Nejsou uměleckým párem, avšak jejich vzájemné soužití se doplňuje. 
Místo a pohyb člověka v něm, by mohlo být pro oba vzájemným tématem. Každý z nich na něj však reaguje odlišným přístupem a formou. 
Média jako kresba, socha, objekt, instalace, jsou podstatná pro oba umělce. Zcela klasickou sochu u nich nenajdeme.
PETRA DOLEŽALOVÁ (1987, Ostrava) studuje čtvrtým rokem v ateliéru sochařství na Fakultě umění OU. Petry je forma často tajemstvím, je pro ni důležité překvapit diváka, jak sama říká „najít zajíce v pytli.“ Její tvorba šla od existencionálně laděných reliéfů, přes figuraci k bizarní tématice. Představovala primitivně pojaté postavy, strnulé v absurdním pohybu, přičemž důraz kladla na lidskou individualitu. Časem, pomocí většího uplatnění náhody v procesu, došla ke kompozičně ladnějšímu, svým způsobem surrealistickému pojetí. Tento způsob práce se vystupňoval na stáži v Istanbulu, kde ji situace přiměla používat pro ni neobvyklé materiály, jako je konopné vlákno či montážní pěna. S tím přešla na (pro ni nové) techniky, například lepení z plátů vosku. Forma, prostor, linie, figura, znak, jsou jejím podmětem a hlavním výrazovým prvkem.

MARTIN KUBICA (* 1987, Ostrava)
je absolventem Katedry sochařství na Fakultě umění OU. Během studia se věnoval zejména artikulaci lidské postavy v prostoru. Tento zájem se posléze vyvinul ve snahu o komplexnější postižení vztahu tradiční figury a jejího okolí, jež nezřídka směřovala k využívání tzv. site-specific strategií v instalaci. V poslední době ve své práci figuru opustil a její roli přenechal samotnému diváku. Vytváří modely staveb, fragmenty architektonických prostorů, jakož i všední předměty vážící se k budování lidských obydlí či lidské činnosti obecně. Jeho tvorba dílčím způsobem rezonuje s myšlenkami tzv. kritického regionalismu či teoretickými úvahami fenomenologa a teoretika architektury Christiana Norberga-Schulze.

Stejně tak jako témata, která ve své tvorbě zpracovávají, je také propojují společné cesty. Poslední navštívenou zemí bylo Turecko, kde byli na stáži na škole Mimar Sinan Güzel Sanatlar Üniversitesi. Není to dnes nikterak neobvyklé, přecházet z jednotlivých médií, kombinovat je, či transformovat. V tomto případě u obou umělců. je však jejich sochařský přístup, či přestup do jiných médií více než zajímavý.