Společenské vědy nás dlouho učí rozdílu mezi tradiční a moderní společností jako rozdílu mezi společnostmi, které se uskutečňují v zásadně odlišných životních prostředích. Zatímco tradiční život je spojován s obrazem vesnice, zemědělstvím a mezigenerační pospolitostí, moderní způsob atomizované existence člověka se odehrává na pozadí průmyslových, betonových městských džunglí. Jak ukazuje historie (aneb „za vším hledej 19. století!“), urbanizace, neboli proces hromadného stěhování lidí do měst, představuje jednu z klíčových příčin výjimečného zrychlení vývoje společnosti ve 20. století.

V populární kultuře, médiích i vizuálním umění se však stále častěji setkáme s obratem zájmu směřovaným mimo městský život. Ať se již projevuje generačním předáváním víkendových chat, či odchodem mladých rodin mezi vesnické starousedlíky, zdá se, že motiv „útěku do přírody“ v kultuře opět nachází rezonanci.

Lze tedy perspektivou „tradičnosti“ pohlížet na venkov v 21. století? A jaké jsou další obrazy venkova mimo kategorie hrabalovské pitoresknosti a zemanovského buranství?

O proměnách vesnice v posledním století, o estetice rurálního a vesnického a životě vizuálního umění na venkově promluví:

VLADAN HRUŠKA, rurální geograf (UJEP) “Proměny českého venkova”

VÍT RÝPAR, urbanista (ČVUT, Ateliér Sitta“Vesnice mezi domy – venkovský charakter prostředí”

DENISA BYTELOVÁ, kurátorka & SRÁČ SAM, umělkyně (galerie sam83“Gastarbeiter”