Počítače vybavené senzory, radary a kamerami začali vidět svět kolem sebe a dokáží se v něm pohybovat. Díky strojovému učení mohou rozpoznávat předměty, najít cestu k cíli, nebo zpozorovat, že jim překážíme v pohybu. Rozpoznají nebezpečné situace, ví, kdy je připravena káva, nebo zda-li se někdo zrovna nevloupal do našeho domu. Jsou ale věci, které vidět nedokáží: dítě se zubním kartáčkem zamění za mladíka z bassebalovou pálkou, neumí rozeznávat černou barvu kůže, přehlédli auto v protisměru a připravili o život jeho řidiče. Nevidí stejným způsobem, jako my. Co ale ve skutečnosti vidí? Krom často diskutovaného tématu digitální kontroly tak naléhavě vyvstává nová otázka: co považujeme za reálné, co považují za reálné naše digitální přístroje a která z těchto realit je důležitější? Mercedes Bunz se ve své přednášce zaměří na fenomén digitálního vidění – od primitivního zaostřování přes schopnost rozpoznávání věci po autonomně řízená auta a poukáže na některé politické implikace tohoto vývoje.

Mercedes Bunz se věnuje výzkumu digitálního žurnalismu, politické ekonomie a teorie komunikace v souvislostech sociálních médií a internetu věcí. Její poslední publikace The Silent Revolution (2014) popisuje způsoby, kterými algoritmy bez většího povšimnutí proměnily vzdělávání, práci, žurnalismus i politiku. V minulosti Bunz pracovala jako reportér Guardianu pro oblast technologie, on-line editor Der Tagesspiegel, spoluzaložila berlínský časopis DE:BUG o elektronických aspektech kažodenního života a nezávislou publikační platformu meson.press. V současnosti žije v Londýne, společně s Grahamem Meiklem připravuje novou knihu o internetu věcí. Přednáší na University of Westminster.

https://mercedesbunz.net