Jádrem výstavy EEE je můj idealistický pohled na Evropu bez hranic; Evropu, v rámci které stále ještě můžeme nasednout v Praze do rychlíku, přestoupit v Berlíně a probudit se dalšího rána v Paříži. Zajet na výstavu do Vídně, potkat tam přátele, večer to vzít do Bratislavy a ráno pak zas do Brna. Jinak řečeno: svoboda. Futuristická vize roku 1977, ve které Kraftwerk cestují trans europe express dráhou napříč Evropou, se uskutečnila pádem železné opony. Navzdory novým možnostem si nejsem jist, zda většina české populace vůbec kdy nějakou, byt' sebemenší evropskou cestu vykonala. Považuji cestování za jeden z nejúčinějších léků proti předsudkům a netoleranci. Jde zde tedy také o překračování nepsaných hranic mezi městy, Prahou a Brnem. Dvě lokatity, jež dělí vzdálenost definovatelná časem cca 150 minut, nebo chcete-li jedním a čtvrt filmovým hitem. Pro Niku jsem připravil sérii kreseb různých formátů, které více či méně narativně zpracovávají radost, obavy i tíseň z volného pohybu, který, jak se zdá, nemusí být vždy samozřejmostí. Výstava tak nezvedá prst nad evropskými událostmi, spíše cituje z čistokrevných českých kotrmelců. Propojení mezi Prahou a Brnem zaplaťpánbůh existuje. Čilý kontakt je pěknou řádku let navázán, i navzdory názoru hrstky pošetilců, kteří vyzdvihují důležitost pouze toho "svého" města.

Výstava EEE Ondřeje Homoly je čtvrtá v rámci cyklu Most: Praha-Brno. Tento projekt propojuje brněnskou galerii konText a pražskou galerii Nika a je založený na výměně umělců, kteří už zde vystavovali. Základní obsahovou osou celého projektu je pak vztah mezi Brnem a Prahou / Prahou a Brnem, jakožto hlavními metropolemi České republiky, a potažmo mezi Čechy a Moravou. V galerii konText probíhá v roce 2016 osm výstav umělkyň a umělců, kteří v minulosti vystavovali v Nice; Nika – malá galerie VŠUP do svého programu pod stejným klíčem letos zařazuje čtyři výstavy.
Dosud proběhly tyto výstavy: Pavel Jestřáb-Trenažer (konText), Petr Dub-Domovní znamení (Nika), Rudolf Samohejl-Besídka (konText).