Sonáta pro tři projektory, jednu LCD obrazovku a audio aparát. Trojice samostatných filmových projekcí je umístěna v instalaci, která poukazuje na jakousi 2 1 dimenzi filmu codo optické hloubky a současně materiální plošnosti filmového obrazu. Nalézáme zde odkazy k filmovým stylům i kinematografickému aparátu, týkající se autenticity filmového zobrazení, zvýznamnění detailu, variování rychlosti natáčení i zkušenosti filmového diváka. Sedlaszkův přístup se nabízí vztahovat především ke konceptům „expanded cinema“ rozšiřujícího parametry klasického filmu v rámci vícečetných projekcí a budování imerzivních prostředí. Autor ovšem nebuduje nějaký citační „archiv“, ale snaží se o zvyšování smyslové intenzity obrazů, které popírají meze reality a snovosti.