Za jistou novodobou analogii tradičního obrazového prostoru malovaného obrazu můžeme pokládat kompozici filmové či fotografické scény. Aranžmá, které si Nicolas Poussin budoval pomocí modelů z oblečených voskových figurek, buduje současný režisér či ateliérový fotograf za pomoci komponované mizascény, divákovi zprostředkované často pomocí více záběrů, střihu, či sekvencí snímků. Tuto proti klasické jednotě času a prostoru fragmentalizovanou narativní strukturu se již v průběhu moderního umění snažila rozpracovat i zpětně v médiu malby řada tvůrců a uměleckých proudů. Pavlovy obrazy i jejich prezentovaná sestava v tomto ohledu zaujímají pozici někde mezi již zmíněnou „tradicionalistickou” autonomií prožitku z jednotlivých děl a budováním sítě fragmentálních odkazů k širšímu vizuálnímu celku, jenž se divákovi skládá v jeho vlastním imaginativním prostoru percepční paměti. Ve své obrazové instalaci pro I.D.A. nazvané „Fotograf” navazuje na svůj starší cyklus obrazů, který byl jeho diplomní prací, nazvanou „Detektivka”. V obou případech skutečně staví autor diváka do role jakéhosi detektiva přítomného na „místě činu”, jenž pro sebe dedukuje z náznaků jednotlivých výjevů celkovou „scénu”. Jednotlivé obrazy jakoby připomínaly přeexponované záběry. Lehká a křehká vrstva malby zjevuje jednotlivé fragmenty, které mohou být indiciemi v autorem naznačené „zápletce”. Stejně podstatné jako to, co obrazy zobrazují, je ale i to, co je na nich popřeno nebo vynecháno. Každé z pláten je pro nás stejně tak cestou za rekonstrukcí události či situace, jež se možná udála, jako nedokonale zachovanou stopou, která sama o sobě nese své tajemství.

Pavel Příkaský (nar. 1985) je absolventem pražské AVU, kterou studoval v ateliérech Vladimíra Kokolii a Marcuse Huemera.

kurátor : Viktor Čech