Pavel Topáš Jasanský

Promovaný
geolog Pavel Jasanský (*1938) začal fotografovat již během studií, v
průběhu další dekády se profesionalizoval jako vyhledávaný divadelní a
portrétní fotograf, později i jako grafik publikací a gramodesek. Po
pádu komunismu spoluzaložil agenturu Signum, provozoval vlastní grafické
studio a vyučoval na pražské FAMU multimediální tvorbu. Přes raný
soubor Paristory (1967)
a další cykly zobrazující emotivně vypjaté mikrosvěty ústavů a
nemocnic, hřbitovů i masopustů, zůročil Jasanský svoji dokumentární
tvorbu ve fotografické knize Město (1984),
na které se podílel s Vladimírem Birgusem a Miroslavem Huckem. Od
počátku 80. let se však Jasanského tvorba začala rozbíhat do dalších
médií, od spolupráce na projektu Most (1981
– 82), přes přemalby fotografií a multimediální instalace, s nimiž se
Jasanský zařadil mezi tehdejší průkopníky českého videoartu. Vrcholem
tohoto období je zřejmě první „videosocha“ v Čechách: monstrózní
instalace Divák (1989),
v níž zkombinoval existenciální, tuší domalovaná fotoplátna se sochou
hybridní sedící postavy, která má místo hlavy běžící televizní obrazovku
a stává se tak v duchu doby přijímačem i vysílačem v jednom.

Všechny
zmíněné stylové a mediální experimenty umožnily Jasanskému završit v
již poměrně zralém věku svoji dokumentární tvorbu rozsáhlým cyklem Nová krajina, noví obyvatelé (1985
– 1990), který bychom mohli označit za „dokument neživého“, za
svědectví o životě světa a věcí kolem nás, který nás dráždí, zrcadlí a
provokuje tím, že již dokáže existovat zcela bez nás samých. Jasanský
zde osobitě zpodobňuje zeitgeist pozdní modernity, často pomocí citací absurdních civilizačních a mediálních přízraků.