Jiří Kovanda, Náhrdelník, performance, 2021

Kovandovy nenápadné akce či instalace mohou na první pohled působit až úsměvně. Umělec k nim využívá běžně dostupných všedních předmětů (hrášek, větve, žvýkačky, cukr, mince). Přesto je schopen dotýkat se aktuálních společenských témat. Patří k mezinárodně nejuznávanějším českým konceptualistům. První performance ve veřejném prostoru uspořádal v 70. letech s romantickým nadšením, jednoduše proto, že se dozvěděl, že je něco takového vůbec možné. Za železnou oponou jej osvobozovala myšlenka, že „nepotřebuje vůbec nic, a přesto může něco dělat“. Jiří Kovanda se malými a jednoduchými akcemi snaží nabourávat běžné situace, stereotypní chování a mezilidské vztahy. Minimalistickými zásahy narušuje bariéru, kterou si kolem sebe stavíme: „Jenom malým posunem, oproti tomu, jak se člověk normálně chová, se úplně promění vnímání toho, co se kolem nás děje.”

 

Mezi stěžejní akce patří bezesporu Na eskalátoru, která se uskutečnila 3. září 1977 v Praze a znovu 10. března 2007 v prestižní Tate Modern Gallery v Londýně. Tamtéž Kovanda uskutečnil i Líbání přes sklo. 11. září 2007 poprvé realizoval i Náhrdelník – řadu kuliček drobného hrášku, kterou skládal tak dlouho, dokud nebyla úplná a celistvá – tehdy ji ponechal vlastnímu osudu. Motiv hrášku se v Kovandově tvorbě opakuje, stává se symbolem lidského chování, gesta či pouhé chvíle.