Petr Dub – Estetika svádění
Petr Dub (*1976) absolvoval FaVU VUT v Brně (malířské ateliéry 1–3: Martin Mainer, Petr Veselý, Petr Kvíčala). V roce 2012 zakončil doktorské studium na FaVU VUT v Brně (u doc. Václava Stratila) autorskou publikací s názvem Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě. Ve vlastní umělecké tvorbě se věnuje především zkoumání kapacity současné malby, objektu, instalace a jejich vzájemných přesahů. Autorova diplomová práce s názvem UNFRAMED byla vybrána pro evropskou přehlídku Start Point a cyklus TRANSFORMERS mezi díla finalistů mezinárodní ceny The Sovereign European Art Prize pořádané Královskou nadací v Londýně pod záštitou aukční síně Christie’s. V roce 2011 byl Petr Dub nominován na cenu Essl Art Award Cee a zařazen do cyklu Start Up organizovaného Galerií hlavního města Prahy. Pravidelně vystavuje od roku 2003. Projekt Estetika svádění představuje poslední z autorských cyklů Petra Duba. Autor jeho prostřednictvím zkoumá vztahy mezi obrazem (malbou), architekturou výstavního prostoru a designem produktů denní potřeby. Projekt si klade za cíl upozornit na naši neschopnost jednoduše kategorizovat přesné hranice mezi jednotlivými složkami současného „vizuální smogu“ a utvářet závazné závěry plynoucí z tohoto stavu. Spojujícím prvkem cyklu je série obrazů-objektů postrádajících jasnou instalační dispozici v rámci běžných adjustačních pravidel galerijního provozu. Autor prostřednictvím vybrané série rozvíjí ideologické a geometrické téma absence středové části obrazu či jeho fyzického rámu – nově navíc v kombinaci s řadou readymades komplikujících přesnou interpretaci vytvořené kompilace. Projekt je inspirován Viriliovým textem Estetika mizení, popisujícím deformaci estetické stránky objektu skrze zrychlený tok výměny informací a prostřednictvím medializace založené na svádění mas. Obraz se pro Duba v kontextu Viriliova tvrzení stává nosičem výhradně primárních informací, zatímco výstava je pro něho pomíjivým až spotřebním médiem k zastavení na časové ose současného umění. Artefakt čím více se vzdaluje autorovi, tím více se přibližuje produktu. Přebírá jeho mimikry. Míra odosobnění díla odpovídá míře sledování co nejvíce obecných principů v oblasti mezilidské kultury, jejíž součástí jsou různé druhy vztahů, produkce a komunikace. Tematizován je tu jak mediální přesah, tak – negativně – rovněž mediální rozhraní, moment, demonstrovaný autorem nejčastěji na proměně obrazu v objekt. Záleží na míře odosobnění a odstupu od média, aby se obnažil jeho fundamentální základ – konstruktivní princip. Po smyslu tohoto „konstruktivního principu“, stejně jako po smyslu „konstruovaných pojmů“, které tento princip „společensky usazují“, se Dub ptá. Autorova díla a jejich konstelace odpovídají objektům-kvízům, jež v jiné podobě, více odpovídající současnosti, v určité analogii odkazují na tradiční otázky kladené bájnou Sfingou, jejichž počet aktuálně rozšiřují. Co je pro současnost umělecké dílo, jak se formátuje (formát, rám), čím je jeho kapacita a jak a čím je kontaminovaná?
