O umělecké tendenci stavět formu nad obsah aneb o mléčném mozku a hadovi na stromě, o zapovězené zahradě a kůře v kůži.

 

Výstava dvou dávných absolventů z ateliéru Jiřího Surůvky (FU OU), kteří spolu rádi kooperují.

 

–––

Výstava Martina Froulíka a Petry Filipovské je jakýsi reunion, opětovné setkání absolventů ostravské Fakulty umění, jejichž cesty se po ukončení školy rozdělily. Martin Froulík je od té doby (absolvoval v roce 2010) stálou a výraznou osobností ostravské umělecké obce, v povědomí známý především jako malíř, ve skutečnosti je ale autorem multižánrovým, což je jistě také důsledkem studií v ateliéru Nová média Jiřího Surůvky. Kromě množství uskutečněných samostatných i skupinových výstav po celé republice i v zahraničí je také s malířem Zdeňkem Janošcem Bendou členem poeticko-performativně laděného kabaretního dua Pornoret. 
Petra Filipovská absolvovala ateliér Jiřího Surůvky v roce 2012 a poté se odstěhovala do rodného Jablonce nad Nisou, kde žije dosud. Svou pozornost a tvůrčí aktivitu musí rozdělovat mezi starání se o domácnost a dvě děti a tento fakt reflektuje do jisté míry také ve své tvorbě. Úděl matky, matky autorky, dnes častokrát skloňovaný v nejrůznějších souvislostech a podobách, Petra za pomocí svých kreseb a objektů poeticky tematizuje. Nezlehčuje tuto roli, jež se dá stěží nazývat společenskou, zároveň ji ale ani nedramatizuje. Spíše ji jen jemně ironicky komentuje, do jaké míry smířlivě a do jaké míry s lehkým úšklebkem, je na divákovi.

 

Petra Filipovská se z často poněkud uzavřeného světa rodiny a blízkého okolí vymaňuje také díky své pravidelné kurátorské činnosti v liberecké galerii Ahoj nazdar čau, kterou v roce 2013 založila jako nezávislý výstavní projekt a ve formě vitrínek provozuje dodnes, a kde se pravidelně objevují mimo jiné také autoři spojení s ostravskou fakultou. 



 

Výstava Srší i bez kaše je tedy setkáním těchto dvou autorů, nikoli však setkáním prvním. Od dob studia spolu vystavovali společné projekty několikrát, například v Galerii Umakart v Brně nebo v ostravské Galerii Jáma 10. Dalo by se tedy říct, že jsou sehraným týmem, i když jen občasným.
 Jakkoli se poetika jejich prací může zdát na první pohled odlišná nebo přinejmenším různorodá, najdeme zde mnoho styčných bodů, ať už na úrovni formy, nebo třeba jistého druhu lyrického přístupu.
 Oba se zabývají mytologií a snad i do jisté míry mysticismem, každý ale po svém. Zatímco z Froulíkových maleb a objektů je i skrze jejich názvy a témata cítit odkazy ke skutečným mytologiím, případně i biblickým příběhům, jakási hloubavá hra s fenomény lidské historie a duše, přes používané materiály se zase můžeme dostat k jakési ztřeštěné formě převrácené ekologie, Petra Filipovská k podobnému tématu přistupuje naopak více osobně, fantazijně. Nechává rozehrávat příběhy inspirované rodinou, dětmi i sebou samou a vytváří zcela specifickou vlastní mytologii. Pracuje s osobním vyčerpáním, ale i radostí. Její poetické kresby předmětů na nožičkách, skřítkovských příšerek, které jsou tak trochu také o dětech a o starosti o ně, jsou pak cítit jednoznačně humorem, který je na jednu stranu laskavý, na druhou však naznačuje také povzdech, a možná ne jen ten blahosklonný, nad raubířstvím a dynamikou života. 
V neposlední řadě je společným jmenovatelem obou autorů intuitivní přístup k tvorbě, a ten také demonstrují na výstavě Srší i bez kaše. Vzájemně se doplňují, aniž by o to speciálně usilovali, jejich společným přístupem je volný proud myšlenek, nápadů a témat, který postupně opracovávají do svébytné estetické podoby.

 

Výrazná vizualita a vyprávění snad trochu snových příběhů jsou asi dva nejpodstatnější principy této výstavy a dobře o tom svědčí úvaha Martina Froulíka:


„V nadzivotnim kanálu popijime kolakol a posloucháme formalde – hit. Fosfát v Karlovarskem fritovanem cuřeťi. Veškerá vizualizace se bude vztahovat k hadovi z ráje, kterého nemůžeme poslat do háje zeleného kde se pase prase zase. Nafoukane nic beze sna.kontrakce v minutovych nadezích kontruje kontraktu s petrou zitou. Vysaju tě, zní z motoru s chlopněma. Panorama objíždím po ķůře stromu.houpu se na lávce s basou hromu. Otřesem padá kus domu. V novinách spearsová slavi narozeniny, komu?. K čemu, s kym-či kyselým, paris hilton v dakaru s veselým. Nechci vidět,jenom syčím, s láskou k hrnci, vařím klíčím. Smažím jetel bo prý hektar prodám jelenu. Vařím slaně pro Kapra ze stromu. Sazím do kruhu v piskovcovém lomu. Zjištuji že hlína má své kontrakce. A vše zjihlé má své ovace. Ovoce ponocuje do své sladkosti. Pak trhá eva od kosti To je ten zrod naší starosti? Vysátý do morku kosti sen. Vstávám, začiná nový uživatel eliminován více než v pátek jsem si jen.“

 

text: Hynek Chmelař

 

–––

Petra Filipovská a Martin Froulík – Srší i bez kaše

28. 6. – 21. 8. 2022

Galerie Provoz

 

Galerii Provoz, pod správou kulturního centra Provoz, podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.