Vladimíra Večeřová a Petra Lalláková, absolventky ateliéru Nová média 2 na AVU, si navzájem pomáhaly při realizaci diplomových prací (Můžeš, 2013;Nemůžeš, 2015) a v čase tak rozvinuly koncepci založenou na fyzické symbióze vlastních těl i vzájemnou tvůrčí spolupráci.

Pro galerii PANEL připravily komplexní instalaci šitou na míru danému kontextu – a to i navzdory faktu, že promítané video původně vzniklo pro jinou příležitost. Přesto má na této výstavě svou premiéru, protože od záměru prezentovat jej ve Veletržním paláci, kde bylo natočeno, autorky v minulosti upustily. Svým přemístěním do jiného prostoru získává video nové konotace, které jsou snad i bohatší, než původně zamýšlené (a poněkud prvoplánové) umístění v místě vzniku.

Projekční plochou se stala úzká, běžně nevyužívaná strana panelu (rozměr, který můžeme označit jako hloubku, popř. tloušťku panelu). Vertikalita této plochy podtrhává vyznění videa, na němž sledujeme dvě figury „šplhající“ přes členitý reliéf složený z galerijních soklů „vzhůru“. Umělkyně v odosobňujících kostýmech navozují dojem pohybu zdola nahoru pouhým otočením záznamu o 90 stupňů. Tento jednoduchý trik divák snadno odhalí. Spíš než o dokonalou iluzi jde ale autorkám o groteskní a poněkud znervózňující dojem vyvolaný samotným tělesným pohybem, který se – vzhledem ke snaze imitovat šplhání při pohybu po horizontální lince – vyjevuje ve své obtížnosti a namáhavosti a kontrastuje tak s lehkostí, která je potřeba k pouhému otočení videa.

K propojení mezi původní videoperformancí a nynější prezentací dochází díky oddělení zvukové a obrazové složky záznamu. Divák je nejprve konfrontován se zvuky těl narážejících na galerijní mobiliář, a až poté, co sám fyzicky „zdolá“ skutečný panel, se mu ukáže obraz, který osvětlí původ zvuků. Umístění panelu volně do prostoru a tak, aby procházel koridorem chodby souběžně, pak akcentuje jeho vlastní přítomnost jakožto objektu, který tu není jen jako plocha stěny oddělující prostory, ale který se naopak na způsob minimalistické sochy sám nachází v prostoru, kde se dostává do vztahu s těly diváků. V mnohem subtilnější podobě se tak opakuje to, co je doslovně přítomné v akci umělkyň.

Významové roviny, které se ve společných projektech Večeřové a Lellákové objevují opakovaně (vztah dvou subjektů, možnost spolupráce a její hranice, tělesný pohyb a situace těla v prostoru), jsou tentokrát doplněny nenápadnou rovinou institucionální kritiky a současně jim ani tentokrát nechybí (sebe)ironie a humor.

Výstava Na panel je první z kurátorského minicyklu, jehož spojnicí je moment zviditelnění samotného konstitutivního prvku nové galerie – pohyblivého panelu. Ten se stává nejen podpůrným prvkem, „nosičem“ díla, ale samotným uměleckým objektem. Smyslem tohoto výstavního cyklu je mimo jiné představit na půdě Katedry fotografie FAMU mladé tvůrce vycházející z různých kontextů a pracující s různými médii, a tak rozšiřovat rádius zájmu katedry i školy směrem ven a mimo vlastní hájemství.

Tereza Jindrová, kurátorka