Planeta vaginata

PJOTRA (Petra Buzková) a její Planeta vaginata 

vernisáž proběhne ve čtvrtek 27.4. 2017 v 18 hodin
Pohádka o přeměně dítěte v ženu, která se svým vnitřním dítětem chce kamarádit a nechat se inspirovat jeho čistototou a hravostí.
Teď tu je před vámi a doufá, že jednou bude moci vytáhnout akvarel opatřený lištami, který má evokovat školní tabuli, liší se ovšem svou otevřeností k imaginaci, před svou dcerou či synem až jí položí otázku, jak to vlastně na tom světě chodí.
Kurátorka: Kateřina Olivová

PLANETA VAGINATA
Někdy si říkám, že až budu mít děti, budu se těšit na období, kdy začnou chodit do školy a já se pak
s nimy prostřednictvím domácích úkolů budu znovu učit zeměpis a přírodopis a to proto, že už
nebudu tlačená musem a faktem, že mě ze znovu nabytých informací někdo bude zkoušet, ale
protože sama budu chtít.
Poslední dobou si ráda prohlížím knížky o zvířatech a rostlinách, sbírám polodrahokamy a snažím
se rozpoznávat jednotlivé ptáky, které potkávám na sídlišti cestou do práce. Někdy mě napadá, že
naše babičky poznaly už podle zpěvu, který ptáček zrovna cvrdliká za okny. Dokázaly pojmenovat
většinu rostlin, které kvetou na louce a nepotřebovaly k tomu ani titul z Mendlovy Univerzity. Časy
se mění…
Mé znalosti sexuální revoluce jsou mizivé, ale tuším, že většina žen v dřívějších dobách věděla kdy
je snadnější otěhotnět. My na to dnes máme aplikace. Já jsem jedna z těch, co jen tuší, v kterém
období má ovulaci a aplikace zatím ještě nevyužívá. Také jsem jedna z těch, co ví, kde najde
poštěváček, protože si to místo spojuji s pocitem. Navzdory mé bujné fantazii mě až na sobě samé
zaráží, že některé procesy, probíhající v ženském těle v krajině pohlavních orgánů, jdou naprosto
okolo mě. Alibisticky bych mohla říci, že jsem v době, kdy se na základní škole probírala tato
témata, chyběla. Nicméně, v mém životě byla spousta situací, která se přímo vybízela
k podrobnému zkoumání jak to vše v ženských orgánech vlastně funguje. Byla jsem jaksi
„oddělená“ od svého těla.
Postupem času jsem si říkala, že možná, až jednou budu „pod srdcem“ nosit plod, budu přirozeně
více prahnoucí po vědění o procesech odehrávajících se v ženě. Přitom mi ale nedávno problesklo
hlavou, že už v prvním stádiu puberty jsem zkoumala vnější vzhled svého pohlaví a samozřejmě
i následně dotykem zjišťovala, co mi tyto chvíle přináší za zvláštní pocity.
Rok se s rokem sešel. brzy mi bude třicet a já si uvědomila, že jsem žena. Možná poněkud banální
sdělení, ale když vezmu v potaz, že od svých čerstvých sedmnácti let mám různé sexuální
zkušenosti, tak mě samotnou až zaráží, že k tomuto uvědomnění jsem přišla až nedávno. Došlo mi
totiž, že dítě, které v sobě každý z nás má, u mě v mnoha životních situacích vyvstávalo více než
žena, a to patrně jako určitý druh obrany.
Dnes vím, že svět dětí je ohromně inspirativní a učí mě, jak se na věci dívat čistýma očima bez
nánosů morálky a převzatých myšlenkových schémat. Nicméně, nechci opomíjet fakt, že jsem
dospělá žena, která chce být dobrou matkou. Sama už nejsem dítě. Donedávna jsem jím však ještě
byla. Nechci se přiliš rozepisovat proč, možná by si na mé zpovědi kdejaký odborník smlsnul…
Pal to čert. Musím však upřímně poznamenat, že jsem donedávna nebyla sžitá se svým pohlavím,
nelíbilo se mi. Jak pak člověk může očekávat hluboké sexuální prožitky s někým, když úplně
vypustí sám sebe, v horším případě ještě neguje svou podstatu. Díky tomuto zjištění jsem k sobě
začala být pozornější, začala jsem si více naslouchat a více pozorovat, co se se mnou děje.
Jsem teprve na začátku.
Planeta vaginata tedy odráží mou přeměnu dítěte v ženu, která se svým vnitřním dítem chce
v přeneseném slova smyslu kamarádit a nechat se inspirovat jeho čistototou a hravostí. Přesto však
se za ono dítě nechce schovávat. Spíš je tu žena, která se vrací k tomu, co se v jejím dětství dělo.
Teď tu je před vámi a doufá, že jednou bude moci vytáhnout akvarel opatřený lištami, který má
evokovat školní tabuli, liší se ovšem svou otevřeností k imaginaci, před svou dcerou či synem až jí
položí otázku, jak to vlastně na tom světě chodí.
I ona se stále ptá jako dítě jako Malý princ…