Mezinárodní skupinová výstava nazvaná Planted in the Body, pokračuje v dlouhodobé tematické linii výstav zkoumajících Jiné poznání (Other Knowledge). Výstava nahlíží na rostliny jako na zdroje a nositele poznání a podrobně zkoumá možnosti sdílení a zprostředkovávání unikátních vědomostí, jež v sobě po staletí ukrývá rostlinný svět. Svou pozornost zaměřuje výstava především na roli matrilineárních a rodových vazeb v procesu uchovávání a předávání přírodního učení coby rozmanité oblasti poznání, která propojuje prvky medicíny a spirituality, dovednosti potřebné k přežití, stravovací zvyky, traumatické zkušenosti i politickou paměť. Jedním z ústředních motivů jsou tzv. „rostlinní předci“ (plancestors) a nelineární předávání vědomostí prostřednictvím vegetace. Tyto vědomosti k nám přicházejí nezprostředkovaně, jelikož jsou přímo zasety v našem těle. Z těchto sdílených zdrojů se také můžeme učit fungovat co nejlépe v ekologické rovnováze. Výstava tak podtrhuje význam prapůvodního poznání a domorodých znalostí, které drasticky vymazala nadvláda imperialismu, kolonialismu a kapitalismu a které nás učí žít v harmonii se světem rostlin, živočichů, hornin, duchovních hodnot a našich předků. V tomto smyslu představují některá z uvedených děl možnosti obnovy naší krajiny, půdy i našeho těla.

 

Pojímáme-li rostliny jako jakési nádoby či nosiče, měli bychom s nimi nakládat z pozice příjemců dědictví, které v sobě nesou. Díla uvedená v rámci výstavy Planted in the Body na zmíněná témata reagují tím, že zkoumají naši vzájemnou spřízněnost a budoucnost i přehlížené historické perspektivy a narativy.

 

Sílu pocházející z rostlin ztvárňuje původní Australanka a umělkyně Emily Kame Kngwarreye v malbách vyobrazujících domorodé ženy, které používají místní rostlinu atnwelarr (druh smldince) a semena původních australských druhů jako zázračné prostředky k přežití v poušti, a zachycuje tak i jejich vztah ke krajině a kosmogonii jejich předků. Podobným způsobem pracuje i Don Abel Rodríguez, který ve svém díle pojmenovává rostliny kolumbijské Amazonie a popisuje endemickou a místní flóru své komunity Muinane. Každý znázorněný strom, květinu nebo semeno včleňuje Rodríguez do širší sítě vztahů a paralel se světem hornin, zvířat i lidí, a odhaluje tak jejich komplexní a symbiotickou kosmogonii. Dílo Solange Pessoy si rovněž všímá příbuzenských vztahů. Ve svých akvarelech, jejichž organické a abstraktní motivy působí jako historické jeskynní malby s rysy moderního malířství, pracuje s přírodními oleji Genipapo a Lineaca – barvivy původních kmenů Mineiro používanými pro lékařské účely a malbu na tělo. Laura Huertas Millán zase zaměřuje svou pozornost k jedné konkrétní rostlině známé jako koka, Jiíbie nebo mambe, která v Kolumbii nepředstavuje pouhý rostlinný produkt nebo narkotikum, ale i tradičního posvátného prostředníka rodinné pospolitosti. Ukazuje, jak její listy v procesu zpracování drcením na prášek komunikují s místní komunitou. Suzanne Husky svým ztvárněním botanických druhů na keramických nádobách a talířích rovněž zdůrazňuje jejich roli coby rostlinných předků, kteří kromě svých léčebných schopností také slouží jako strážci a nositelé vědomostí a poznání.

 

Ve vystavených dílech cítíme i ozvěny politických nepokojů, botanika je totiž do velké míry doménou mocenských vztahů. A ačkoli si od nich tato výstava udržuje jistý odstup, i tak můžeme zaslechnout jejich ozvuky. Ve videích Saodat Ismailové a Uriela Orlowa vidíme stromy jako svědky významných historických událostí a zdroje energie, nebo také jako duchovní bytosti schopné zhmotnit modlitby tádžických žen a jako spoluúčastníky dávných i právě probíhajících ozdravných procesů na mafií sužované Sicílii. Formou video instalace a monumentálního textilního díla pojímá umělkyně Corinna Silva pěstitelství jako strategii odporu a otevírá nám brány zahrady za zdí kdesi ve středním Turecku. Silva zkoumá matrilineární vztahy a možnosti kultivace vědění, které naše země skýtá. Zahradnictví se věnuje i film a instalace, které pro tuto výstavu vytvořila Nikola Brabcová, dokumentující zahradnický um a znalosti její tchýně. Dědičná napojení a předávání vědění v ženské linii se prostřednictvím silných vizuálních symbolů matky-bohyně a rodokmene objevují i v malbách Adély Součkové, která při jejich tvorbě využívá rostlinných barviv. V neposlední řadě pak přichází ke slovu umělkyně Luiza Prado, která posouvá hrance zkoumání našeho přirozeného vztahu k rostlinám ještě dále a soustředí se na jedlá semena, koření a rostlinné produkty, a zdůrazňuje tak roli potravinových řetězců a mezidruhové výměny a koexistence. 

 

Jako celek sdružuje výstava umělkyně a umělce z různých zemí a kontextů, kteří prostřednictvím rozmanité škály médií, technik a stylů upozorňují na propojení lidské existence se znalostí světa rostlin a jejich moudrosti.

 

Planted in the Body

vystavující: Nikola Brabcová (CZ) a Alexandra Cihanská Machová (SK), Laura Huertas Millán (CO), Suzanne Husky (FR/USA), Saodat Ismailova (UZ), Emily Kame Kngwarreye (AU), Uriel Orlow (CH), Solange Pessoa (BR), Luiza Prado de O. Martins (BR), Corinne Silva (UK) and Adéla Součková (CZ)

kurátorky: Clelia Coussonnet a Tereza Jindrová

 

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP.