Výstava současného výtvarného umění a architektury v zahradním letohrádku v západočeské Valči.

Hudební festival Povaleč v západočeské Valči již tradičně během prvního srpnového víkendu pořádá v rámci bohatého doprovodného programu výstavu současného umění v barokním letohrádku v areálu zámecké zahrady. Výstava POLOČAS ROZPADU bude pomocí současného umění a architektury zkoumat možnou budoucnost naší planety.

Intenzivní genius loci Valečské zahrady, temná atmosféra letohrádku a jeho bohatá historie v minulých letech inspirovaly kurátorky Evu Riebovou a Terezu Špinkovou k vyzdvižení momentů z místní minulosti, které autorsky transformovaly pro účely výpravné a kurátorské. Výstavy v letohrádku tak oživily například vzpomínku na bývalou zámeckou paní Markýzu z Laverne a připomněly sanatorium pro válečné veterány na výstavě Dům ztracených duší. V loňském roce zkoumaly zemské sféry na výstavě SONDA 4.5.

V letošním roce se umělci s kurátorkou Terezou Špinkovou ocitají v představě budoucnosti a ve světě, ze kterého vymizela lidská existence. Pokládají si otázky: co bychom na zemi zanechali a co by se začalo dít? Jak rychle by se rozpadly budovy, které jsme postavili? Jak by si bez nás poradila zvířata, jaké pasti bychom jim nastražili? S čím vším by se musela vyrovnat příroda? Stala by se z naší planety jedna velká skládka nerozložitelných věcí? A co naše historie, civilizace a kultura, zbyla by po nich nějaká stopa? Na jak dlouho a jaká?

Poločas rozpadu je termín převzatý z jaderné fyziky, správný termín je však poločas přeměny. Niterný rozpor “rozpad versus přeměna“ je inspirací pro letošní výstavu stejně tak jako anglický termín Half-life. Rozpad či rozklad tedy neznamená, že existence čehokoliv musí nutně zcela zmizet beze stopy jako bájná Atlantida. Už v průběhu rozpadu či mizení se veškeré naše výtvory a naše bytí mění v něco jiného, co obsahuje pozměněnou informaci. Budoucnost je viděna pohledem z určité části romantickým a tíha přemýšlení o extinkci bytí je odlehčena směřováním k jiné, další existenci věcí a života, vycházejícího z rozpadu a následné proměny.

Ve spodních patrech letohrádek ztrácí své kontury (Ivo Louda a Pavel Uličný), nabízí polemiku nad základními zemskými elementy (Verge) určité uchvácení planety přírodou (Václav Girsa, Pavel Havrda, Tomáš Hrůza) či postupný rozklad pozůstatků lidské činnosti (Vendula Radostová, Veronika Přistoupilová). V mezzaninu se kancelářské prostředí propadá stropem (Deana Kolenčíková). V horním patře se setkáváme s různou proměnou odpadu, produkovaného a tvořícího novou vrstvu země (Mariantonietta Bagliato, Romana Drdová, Barbora Fastrová, Kristina Láníková, Milan Mikuláštík, Michal Panoch). S koncem našeho bytí (jednotlivců i celého lidstva) pracuje v sochařských dílech Markéta Jáchimová. Průvodcem k cestě za nadějí může být vertikální kresba na schodišti Elišky Perglerové. Světlo světa v temném prostředí specifickým způsobem podává temné video Andráse Cséfalvaye.

Venku před letohrádkem zůstávají otisky Pavla Mately a houpající se větve Bereniky Suchánkové a Pavla Uličného. V bývalém rybníku za letohrádkem bude během gestivalu vznikat instalace Jana Tyrpekla.

V rámci doprovodného programu výstavy POLOČAS ROZPADU bude v přilehlé kůlně u letohrádku zrealizován fotokoutek (fotokůlna), odkud si návštěvníci budou moci odnést vlastní umělecký portrét.

Vernisáž: čt 3. srpna v 18:30

Otevřeno: pá – so 4. – 5. srpna, 11:00-20:00, ne 6. srpna 11:00-15:00

Vystavující umělci: Mariantonietta Bagliato, András Cséfalvay, Romana Drdová, Barbora Fastrová, Václav Girsa, Pavel Havrda, Tomáš Hrůza, Markéta Jáchimová, Deana Kolenčíková, Kristina Láníková, Ivo Lauda, Pavel Matela, Milan Mikuláštík, Michal Panoch, Eliška Perglerová, Veronika Přistoupilová, Vendula Radostová, Berenika Suchánková, Jan Tyrpekl, Pavel Uličný, Verge, Martin Zvěřina

Kurátorka: Tereza Špinková

Produkce a instalace: Šimon Janíček, Tomáš Vondráček

 

Grafika: Marta Maštálková, http://www.problemista.com/

 

Doprovodný program:

Fotokůlna: Hromíno + Hrabíno

čt 3. srpna 18:30-20:00, so 5. srpna 14:00-18:00