Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že spolupráce je kvalitou sama o sobě, ve skutečnosti ji provázejí rozpory a nedorozumění. Například takzvaná vztahová estetika, jak ji na přelomu 20. a 21. století definoval francouzský kurátor Nicolas Bourriaud, chtěla navazovat na avantgardní snahy o stržení hranic mezi uměním a životem tím, že materiálem umění učinila lidské vztahy. Podle kritiků, jako byla například britská historička umění Clare Bishopová, tato tendence ve skutečnosti pouze přitakávala „novému duchu kapitalismu“, založenému na kreativitě a komunikaci. Přednáška se pokusí z odstupu času shrnout dobová stanoviska a naznačit možné perspektivy do budoucnosti.