Autorka kromě osobních a intimních témat často pracuje s výstavním prostorem ve stylu site specific instalací. Její díla jsou výrazově úsporná a důkladně precizovaná. Je v nich přítomen patos, nostalgie ale i jistý vzdor. S tématem prázdnoty a jejího zaplnění pracovala i v díle z roku 2008 Môj otec: jediná fotka, jeden vzor, ideálna pamäť, kdy v kresbách vycházejících z rodinných fototografií doplňovala prázdné místo otce, který s rodinou nežil. V konTextu pracuje s výklenky, které ztratily svou původní funkci: jejich prázdno je obdobné povahy, je to prázdno, které zůstalo po něčem jiném. Je možné prohloubit je – třeba i tím, že se zaplní? Umístněním objektů, které jsou jenom abstraktními skořápkami své původní funkce, se prostor výklenků nestane prázdnějším v doslovném, ale v symbolickém smyslu. Nechtěné (prázdno) se k nám tak vrací dvojnásobně.