Přednáškové pozdní odpoledne na výstavě Jana Vochoče s Marcelem Černým

Jméno Jana Vochoče (1865–1920) bývá v kontextu česko-bulharských či česko-jihoslovanských vztahů zmiňováno jen výjimečně, ačkoliv malíř v Bulharsku vytvořil desítky obrazů a je průkopníkem umělecké interpretace a citace exotického a dodnes těžko přístupného koutu Balkánu – „mnišské republiky“ Athosu v někdejší Osmanské říši (dnes součást Řecka). V přednášce společně nahlédneme do Vochočových deníkových zápisků a dochované korespondence, abychom se tak přenesli do míst, kde nalezl nejen inspiraci pro svou tvorbu, nýbrž kde také zažíval jistá, ne vždy příjemná překvapení, jež jsou nutnou součástí konfrontace „civilizovaného“ Středoevropana s prostředím „orientálního“ Balkánu, mj. jak vyplývá z osobní dopisnice zaslané v červnu 1899 z athonského kláštera sv. Pantelejmona (zvaného Rusik): „…kdyby nebylo práce, bylo by tu nesnesitelné žití bez společnosti a kněh. K tomu všemu jsem navštíven útrapami egyptských faraonů. Všechna drobná kousavá zvířena se proti m[n]ě spikla, a skoro nebude již místečka na mém těle, kde bych nebyl štípnut.“