Koncept High and Low, tedy vysokého a nízkého, může mít v umění mnohé podoby. Ať už je to snaha hledat rozdíly mezi apolinským a dionýským, akademickým a populárním, vždy se jedná o konfrontaci obou za účelem odlišení nebo naopak vzájemného mísení, přebírání prvků a obohacení.
Brak nebo městský folklór a jeho „pokleslé umění“ byly často zdroji, s kterými pracoval modernismus. Tyto oživující zdroje pomáhaly udržet reflektující vazbu umění a života a úspěšně bránily úpadku umění do formy akademismu.

Jak se ale proti akademismu může bránit instituce, od jejíž názvu je pojem odvozen?

Název výstavy Přijde kostra na Akádu v sobě propojuje prostředí tradiční instituce Akademie výtvarných umění s v jiném smyslu stejně tradičním hospodským vtipem.

Podobným způsobem výstava v sobě mísí dvě stejně objektivní sondy – odosobněné ne-časové kontaktní snímky osmnácti ateliérů AVU (klauzurní práce, letní semestr 2010 a zimní 2011) a objekty nalezené na zahradě AVU za pomoci dotektorů kovů. Po počátečním amatérském průzkumu vlastními silami provedl kompletní průzkum zahrady sami vystavující, kteří předměty lokalizovali, vykopali a jejich polohu pečlivě zanesli do plánů zahrady. Pseudodokumentární přístup fotografií jakoby nalezených v archivu (ve skutečnosti pořízených pro výstavu, záměrně bez popisek) a pseudomuzeální instalace opravdu nalezených objektů s dokumentárním záznamem akce hledání navozují v prostoru bílé kostky galerie tíživou atmosféru muzea, jež si spojujeme s konzervací umění spíše již „zavedeného“ než podněcováním vzniku umění čerstvě se rodícího.

Co je to tedy sonda do instituce a do jaké míry souvisí s našimi očekáváními, které na ni klademe? Co je to tradice a jaké jsou z ní vyplývající výhody či naopak omezení? Co si dnes představujeme pod pojmem akademismus? Co se může stát když přijde na akádu kostra? A co se stane když přijde na akádu mladý student? Výstava se nesnaží hledat jednoduché odpovědi na složité otázky a naopak ponechává prostor na diskusi nad tématem, které otevírá.

Rado Ištok