Zkoumám, jak se věci vyvíjejí a v pozadí nacházím stále stejný typ inteligence nezávisle na tom, o jakou “věc” se jedná. Současný stav reality se vyvíjí v čase. Je podobný předchozímu a následující stav bude podobný současnému. Jeden stav odráží druhý.

Veškerý vývoj je fraktálně propojený. Vesmír vypadá jako jedna velká zpětnovazebná smyčka.

Dvě zrcadla proti sobě – absolutní optická zpětná vazba. Díky tomuto neuvěřitelnému přírodnímu fenoménu zažívám vývoj časoprostoru v jeho symbolické podstatě. Pomocí speciální interaktivní technologie se zatajeným dechem otevírám tuto bránu do říše nekonečna a hraji si s kouzelným tvůrčím procesem matičky přírody.

Možná jste to také zažili … ve snu, když jste se kochali krásami přírody či v jiném změněném stavu vědomí. Zřejmé a přitom skryté archetypální symboly ryzí symetrie, fraktálních generací, vzniku, zániku a nekonečného vývoje, zanky vědomého tvoření, které můžeme spatřit kamkoliv se podíváme: mikrostruktury tkání a minerálů, rostliny, těla, uskupení hvězd a galaxií … nazančující, že za tím vším je zřejmě překrásné univerzální Vědomí.

Líbí se mi cesta, kterou mám za sebou a jsem otevřen všemu, co přijde. Vím, že nevím.

Po docela dobrodužném dětství, kdy byl mým oblíbencem strýček Skrblík jsem začal chodit na Vysokou školu Ekonomickou.

Po pěti letech studia během práce v brokerské firmě se udál jeden zásadní mejdan. Během těch několika párty dní mi zazněl v hlavě jasný vzkaz: “Už nikdy nepůjdeš ani do té školy ani do té práce.”

Pokuřování cigaret během vášnivých debat s Petrem Skalou o videoartu, životě a nesmrtelnosti chrousta v podkrovní Dílně alternativní tvorby bylo důležitou součástí mého studia na FAMU.

V tomto otevřeném prostředí jsem silně přivykl kouzlu pohyblivého obrazu a svobody. Během jedné intenzivní noci (byla to noc, kdy zemřela má babička) se mě cosi zeptalo: “Co se stane, když propojíš kameru s obrazovkou a otočíš je proti sobě?” Zjevil se přede mnou úžasný zázrak optické elektronické zpětné vazby. Od té doby tomu říkám VIS.

Přestal jsem se sledováním televize, díváním se na filmy a dokonce i se čtením, protože jsem zcela propadl kouzlu VIS. Chápu to jako okno do zvláštní dimenze, kde se světlo miluje s temnotou, “oceán pohybu” obydlený abstraktními entitami a strukturami. Činí mi velké potěšení potkávat je, hrát si s nimi a zvát je sem k nám.

V zápalu vášně se snažím najít dokonalý všeříkající vizuální útvar. Přestože chápu, že to nemusí být možné, nedokážu s tím přestat.

Použitím pokročilého vizuálního systému založeného na VIS vytvářím živé obrazy. Provádím osobní výzkum vlivu VIS, jehož účinky dle mého názoru šlechtí lidskou duši.