Prostory touhy: Je architektura sexy?

"Architektura nám nemůže vyplnit naše nejdivočejší fantazie, ale může posunout limity, ve kterých tyto fantazie držíme." 
Bernard Tschumi

„Za vraždu materiálu nese odpovědnost jen náladovost a ctižádostivost ženy, neboť ornament ve službách ženy bude žít věčně. (…) Ornament ženy ale v podstatě odpovídá ornamentu divochů, má erotický význam.“ 
Adolf Loos

► Výstava představuje, problematizuje a interpretuje vztahy sexuality, konstrukce sexuální a genderové identity, architektonického prostoru a architektonické tvorby na modernistickém a současném materiálu. Výstava zkoumá, jakým způsobem se materializují genderové role a sexuální vztahy a stereotypy v architektuře.

► Výstava ukazuje na příběhu architektury 20. století, jak různé sexuality a genderové role utvářely architekturu, prostor a proces architektonické tvorby a jak naopak architektura a urbanismus ovlivňují genderové stereotypy v naší společnosti. Kurátoři na pestrých příkladech historické i současné architektury ukazují, jak se utvářely, otiskovaly a zpřítomňovaly v konkrétním prostoru stereotypy, projektované do role mužů a žen, lidí heterosexuálních i neheterosexuálních a jak architekti počítali s viditelností lidské tělesnosti.
Záměr výstavy vychází z přesvědčení, že sexuální identifikace i sexuální praxe se uskutečňuje v architektonickém prostoru. Stereotypy a historická tradice patriarchálního řádu měla výsostný vliv na utváření identity architekta a jeho tvorby, ale i architektek a jejich tvorby. Po celé dvacáté století, ale i v současnosti, můžeme vidět na jedné straně nevědomou i vědomou snahu toto schéma potvrdit a legitimizovat, na straně druhé jej narušit, dekonstruovat a překonat. Kde autorům výstavy nestačí výpověď slovy, napomáhá nám reflexe souvisejících témat současnými umělci. 

► kurátoři
Ladislav Zikmund-Lender
Dan Merta
Filip Šenk

► architektonické řešení
Bronislav Stratil