PRŽE JSEM MUŽ

Protože jsem muž (o nevyhnutelnosti neúspěchu)

Ester Geislerová se dala vyučit vizuální umělkyní na pražské VŠUP u Jiřího Davida, i když mohla zůstat filmovou herečkou. Coby výtvarná umělkyně ovšem z herecké zkušenosti vydatně těží: kříží narativní formy dokumentárních a fiktivních žánrů, ujímá se rolí, vžívá do vybraných identit, posouvá vyznění dabingem či imitací, apod. Protože je zvyklá jednat před kamerou, natáčí kratší či delší videa pro galerie či YouTube. Johana Švarcová je herečka, režisérka, hudebnice a performerka. Z jejího interdisciplinárního rozkročení vyplývá i obtížná zařaditelnost jejích aktivit: role ve filmu Petra Marka stojí vedle pokusu o průnik do televizního pořadu pro stand-up komiky, improvizovaných rozhlasových her, retropopové kapely Kazety, spolupráce s audiovizuálními umělci, a tak různě.       
Protože jsem muž je subjektivně uchopeným průzkumem chlapáctví. Autorky jsou protagonistkami mužských rolí. Znovu vyšly z možnosti „zahrát si“, tentokrát (na) chlapy. Přejímání určitých znaků muže či ženy druhým pohlavím má svoji tradici jak ve filmové kultuře, tak v genderově laděném vizuální umění. V zamýšleném dopadu se však mohou hodně lišit a dokonce si odporovat – mohou vyvolávat komický efekt (bavit) pouhou transpozicí určitých vzorců myšlení a jednání, a tak prohlubovat stávající stereotypní představy, nebo tyto stereotypy patriarchálně uspořádaného společenství kritizují. Protože jsem muž je od každého kus, i když vyznívá především jako veřejná zkouška mužských interakcí. Smát a stydět se je zde namístě. Smát se mužům, stydět se za ně. A také se smát s protagonistkami a smát se protagonistkám a stydět se za jejich výkon. Protože jsem muž je nezvládnutý pokus o průnik do mužských identit, konkrétně do identit mužů-krkavců, jakými určitě nejsou všichni. Určitě takoví nejsme a dokladem přežívání kulturních konvencí je, že i po stoletích emancipace jsou takoví muži dál reprodukováni „doprostřed mužství“, jako jeho jádro či esence. Geislerová s Švarcovou se ale netváří, že by svoji empatickou misi završily bezesporným úspěchem. Klíčem k porozumění jejich hledisku je přijmout neúspěch jako přiznávané průběžné skóre jejich nemetodického sondování. Nedokážou říhat bez puzení k smíchu, bez demonstrovaného narušování jednoty postoje a plynulosti narace, nemohou necítit grotesknost svého počínání.  

Jiří Ptáček
Autor je kritik umění mužského pohlaví