Trivializující apropriace obecně platných pojmů je nejpřirozenějším lidským přístupem k vstřebávání informací. Jakákoli informace, kterou pojmeme, zúžíme a adaptujeme po svém, vyvodíme z ní vlastní důsledky. Lidský pohled nebyl nikdy ostrý, s časem a rozvojem šíření informací a jejich nekončící záplavou se mlží dál a dál. Co si myslet a v co věřit, kde hledat autority, kterými bychom mohli své uvažování obhájit, existují vůbec nějaké? Boha jsme této úlohy zbavili už dávno, věda, která ho nahradila už pro nás dnes neznamená co dřív. Kam sáhnout? Respektive je vůbec ještě třeba hledat stvrzující autority?
Hranice mezi obecnou, člověkem nepostižitelnou skutečností a vlastní představou o ní nemůže nikdy a pro nikoho nabýt jasných kontur. Tento nejasný prostor dynamické hranice umožňuje veškerou lidskou kreativitu, veškeré myšlení a konání.
Výstava Rozostřené rozhraní je nanoskopickým (spíše ještě menším) zlomkem této mlhoviny, zároveň jejím komplexním modelem.

Díly osmi umělců představujeme konkrétní linie vnímání jednoho problému, linie rovnoběžné, protínající se pod ostrými i tupými úhly, vzájemně kolmé, tvořícími rozeznatelné obrazce, diagramy i totální chaos.
Náš název by mohla nést jakákoli jiná výstava. Uvědomění si tohoto faktu je však přesně ukotveným okamžikem, kdy se Rozostřené rozhraní stává výstavou Petra Demka, Markéty Jáchimové, Juliuse Reichla, Iry Svobodové, Jana Šrámka aka VJ Koloucha + Veroniky Vlkové + Martina Búřila v galerii Kvalitář, začínající v rozpálené postpovodňové Praze, dvacátého pátého června dva tisíce třináct v šest hodin odpoledne.