Úžas z quasi realistických panoramatických obrazů a museálních expozic je v Haubeltové instalaci namíchán s dávkou inteligentní ironie. Neobratná snaha aranžérů docílit za sklem vitríny co „nejživějšího“ výrazu, vede v muzeích často k tragikomickým etudám. Haubelt tyto nehody reality a fikce sbírá a ve svých volných projektech vědomě rehabilituje. Pro Galerii Kostka přichystal novou instalaci, ve které se – k němému úžasu všech zúčastněných exponátů a diváků – fiktivní obraz vtipně smíchá s autentickým prostředím.