Název výstavy TECHNO-COLOR odkazuje k autorskému přístupu k barvě, který je společný všem třem umělcům. Je jím důraz na experimentální práci s barvou a zároveň na akustickou stránku ve vnímání barvy a barevných vztahů (barevná fonetika). Pozornost je tu věnována konstruktivnímu pojetí obrazu, který má s tradiční malbou často společné pouze základní výrazové prostředky, jimiž autor obrazu dociluje – štětec, barvu a plátno. Často i štětec absentuje a je nahrazen jinými, vhodnějšími nástroji. Obraz je zde velmi vzdálen klasickému pojetí, v němž hrají důležitou roli štětcové tahy, jakýsi osobitý “přednes”, kterým vzniká rozeznatelný a emblematický autorský rukopis. Zde je malířské gesto naopak potlačeno, aby vynikla koncepce obrazu, respektive jeho zakládající idea. Obraz je materializací této myšlenky-úvahy. A tato materializace v sobě nese určité specifické technické a fonetické kvality, především ve směru optiky, vizuální akustiky a harmonické (ale i disharmonické) rezonance.

 

Výstava je zaměřena na konkrétní malbu, která sice vychází z reálného základu, ale již se od něho natolik odpoutala, že původní objekty, pokud jsou přítomny, mají spíše charakter jakýchsi odkazů na „svět objektů“, nebo na procesy či kontexty jejich vzniku/zániku. Podstatný je tu obraz jako konstelace dosažená na základě materializace určitého problému ve zvolené situaci či situační fázi. Odtud časté vizuální korelace na jiné vizuální projevy nežli a priori malířské a příbuznosti s vizualitou navázanou na konkrétní sdělovací či technické funkce (dokumentace, popis, model, návrh, schéma, rozvrh apod). Název projektu TECHNO-COLOR přesně pojmenovává posun ve vnímání obrazu, který nastoluje mladá malířská generace jako reflexi a odraz nových tvůrčích a společenských podmínek, jež se neustále proměňují.