Seemingly Meaningless Moments

Co představuje zastavení v době nepřetržitého pohybu? Možná nejde o bod zlomu, ale o plynulé zpomalení – změnu rytmu vnímání, která umožní slyšet ticho, které má váhu. Kámen, jako archetyp trvání, se stává metaforou času, jenž se nepohybuje, ale prohlubuje. Fascinuje svou tichou pamětí, vrstvami událostí, kterých byl svědkem, a schopností být – prostě být – bez potřeby změny.

Tento projekt se pohybuje na pomezí fyzického divadla, objektové manipulace a existenciální reflexe. Vychází z osobní zkušenosti se severskou krajinou, kde se subjekt setkává s elementárností – přírodou, samotou, kamenem – a nalézá v ní prostor k redefinici přítomnosti. Prostřednictvím těla, objektu a rytmu zkoumáme koncept „banálního momentu“ jako vstupní bránu do hlubokého prožívání.

Je třeba velkého gesta, aby mohl vzniknout prostor pro hloubku? Nebo je právě prostota tou nejradikálnější odpovědí na komplexnost světa? Jak poznamenal Dostojevskij: „Neodhalujeme absurdno, abychom upadli do pokušení napsat příručku štěstí.“ Možná jde jen o návrat k tomu, co už dávno je – jen zdánlivě bezvýznamné, ale bytostně podstatné.

koncept a interpretace: Kamila Paličková a Gagik Chilingaryan

dramaturgie: Johana Jurášová

kostýmy a loutky: Alica Mikócziová

sound design: Eva Marťák

light design: Dominik Šimurda