Viktor Frešo patří mezi umělce mladé generace, kteří nově přehodnocují konceptuální zkušenosti a reflektují novou, dobově jasně zakotvenou problematiku. Někteří z podobně uvažujících vrstevníků jsou analytičtější, např. Marek Kvetán, Jiří Thýn či Jiří Skála, kteří ve své aktuální tvorbě objevili nejrůznější způsoby sebereflexe média i (zdánlivě) striktnější vymezení svých konceptů. Frešovy koncepty jsou samozřejmě také vždy přesně vymezené, ale mnohem různorodější, zabírají širší škálu problémů, což umožňuje mnohem častějším střídáním všech použitelných médií. Frešo jedinečně balancuje mezi vážností a útočnou ironií, která je zvl. přítomná v projektech dotýkajících se společenských reálií a tematizujících postavení umělce ve výtvarném provozu. Výstava v GDP představí projekty rozvíjející fúzi nástěnného obrazu, objektu, ready made a dalších formálních postupů.